ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2798.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 2798/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci navrhovatelky A. B. , o nejasném podání , vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 7 Nc 4512/2016, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2017, č. j. 61 Co 74/2017-136, takto:
Řízení o „odvolání“ navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2017, č. j. 61 Co 74/2017-136, se zastavuje.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž navrhovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I) a nebyl jí ustanoven zástupce (výrok II) a kterým byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč (výrok III).
Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka opravný prostředek výslovně označený jako odvolání, který lze za odvolání považovat rovněž po stránce obsahové. Podání obsahuje totiž výlučně námitky vůči správnosti napadeného rozhodnutí, aniž by z jeho obsahu bylo lze dovodit jakékoliv, byť implicitní, vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacího důvodu či dovolacího návrhu.
Podle ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
Podle ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle ustanovení §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Odvolání žel není opravným prostředkem, kterým by bylo možno brojit proti rozhodnutí krajského soudu (srov. §201 o. s. ř.), jenž je soudem odvolacím (§10 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud, kterému bylo odvolání navrhovatelky k rozhodnutí předloženo, pak může být pouze soudem dovolacím (§10a o. s. ř.), případně soudem prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.). To ostatně koresponduje i s vymezením soudní soustavy v ust. čl. 91 Ústavy. Občanský soudní řád současně ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího.
Podala-li tedy navrhovatelka v předmětné věci odvolání směřující proti usnesení krajského soudu, jenž rozhodoval jako soud odvolací, je navazující odvolací řízení stiženo ze shora uvedených důvodů vadou. Nedostatek funkční příslušnosti přitom představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, č. seš. 7, pod č. 139, ze dne 7. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 2042/2005, ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, č. seš. 7, pod č. 85, ze dne 16. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1411/2015, či ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3429/2016, všechna dostupná na www.nsoud.cz ), pro nějž nelze než řízení zastavit.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud řízení o jemu předloženém odvolání navrhovatelky směřujícím vůči rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího pro neodstranitelný nedostatek procesních podmínek zastavil (§243b, §104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené usnesení není rozhodnutím, kterým se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, pod č. 48).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2017
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu