ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.5550.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 5550/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) Ing. M. B., Č. K., a b) MUDr. I. B., Č. K., zastoupených JUDr. Evou Zajíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Tovární 66, proti žalovanému R. F., Č. B., zastoupenému JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, o zaplacení částky 111 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 390/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2015, č. j. 7 Co 770/2015-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2015, č. j. 10 C 390/2013-136, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 111 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný podal v celém rozsahu dovolání, v němž tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a vedle polemiky s právním posouzením věci odvolacím soudem v dovolání uplatňoval především skutkové námitky a nesouhlasil rovněž s postupem odvolacího soudu, který podle něj nedostatečně zjistil skutkový stav věci - nesprávně posoudil a vyhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování. Navrhl změnit rozsudek odvolacího soudu tak, že žaloba na zaplacení částky 111 000 Kč s příslušenstvím bude zamítnuta a žalobci budou zavázáni nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů a taktéž náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. shledal, že dovolání žalovaného trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je, jak se podává z procesního předpisu vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho dovolání, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo zcela konkrétně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné (pouhá citace ustanovení procesního předpisu nepostačuje), a musí přesně vyložit, a to ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a současně musí zcela konkrétně uvést, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.), a odůvodnit, jaké právní posouzení považuje za správné. Absence uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a chybějící formulace právní otázky, kterou považuje za vadně řešenou (spolu se způsobem, kterým má být řešena), zakládá vadu dovolání bránící jeho projednání, neboť jde o obligatorní náležitosti dovolání, coby mimořádného opravného prostředku (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
V projednávané věci však žalovaný v dovolání vůbec neuvádí, které z hledisek přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. mělo být podle jeho přesvědčení naplněno, stejně jako z obsahu dovolání nelze seznat žádnou otázku hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení je vystavěno rozhodnutí odvolacího soudu), při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani se z obsahu dovolání nedá určit, od které praxe se měl odvolací soud odchýlit), ani není patrná otázka, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako dovolání neobsahuje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak (odlišně od ustálené rozhodovací praxe). Dovolatel tedy zjevně neuvádí to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů dovolání podle §237 o. s. ř.; dovolání existenci tohoto ustanovení zcela pomíjí V situaci, kdy jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalovaným vymezené důvody dovolání kritizující především skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení (ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, však smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné – viz §242 odst. 3 o. s. ř.), je zřejmé, že dovolání nesplňuje požadavky na něj kladené ve shora uváděných ustanoveních procesního předpisu (zjevně nejde o kvalifikované podání, jak je dovolání jako mimořádný opravný prostředek konstruováno; ani případná prostá polemika s názorem odvolacího soudu založit přípustnost dovolání coby mimořádného opravného prostředku nemůže), a proto jde o podání zjevně vadné. Trpí-li dovolání vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemůže být projednáno věcně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), a proto je Nejvyšší soud odmítnul (§243c odst. 1, věty první, o. s. ř.).
Ačkoli žalovaný výslovně napadl rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, proti výroku o náhradě nákladů řízení neuplatnil vůbec žádné námitky, když ani nenaznačil, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání ve vztahu k nákladovému výroku (výroku II.) rozsudku odvolacího soudu. Absence těchto obligatorních náležitostí (§241a odst. 2 o. s. ř.) přitom představuje vadu, kterou po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání nelze odstranit (§241b odst. 3 o. s. ř.) a která brání pokračování řízení o dovolání, pročež muselo být i z tohoto důvodu odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3635/2014).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo, neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu