ECLI:CZ:NS:2017:28.ND.284.2016.1
sp. zn. 28 Nd 284/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně J. R., L. n. V., zastoupené Mgr. Marií Boučkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Mrkvičkova 1355, proti žalovanému T. R., L. n. V., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 93/2012, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti , takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 93/2012 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu Praha - západ se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění bývalých manželů.
Okresní soud Praha - západ předložil spis Nejvyššímu soudu s návrhem žalovaného na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s odůvodněním, že Okresní soud Praha - západ považuje za podjatý a zároveň poukazuje na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasila.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (srov. §12 odst. 3 o. s. ř.) posoudil návrh žalovaného a shledal, že není opodstatněný.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Okolnosti uváděné žalovaným důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 nejsou. Tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Zdravotní stav sám o sobě judikaturou za důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti považován není, když standardně bývá v takových případech poukazováno na využití institutu dožádání, případně zastoupení. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001 (dostupné na stránkách www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud vyložil, že špatný zdravotní stav účastníka řízení, který se chce osobně zúčastnit řízení před soudem, není důvodem k přikázání věci jinému soudu téhož stupně, pokud hlediskem, které může mít vliv na zdravotní stav účastníka řízení, je pouze vzdálenost soudu příslušného a soudu, kterému má být věc přikázána, od místa bydliště tohoto účastníka. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pak výslovně podává, že pouhá okolnost špatného zdravotního stavu nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. 3 Nd 232/2000, nebyl shledán důvodným návrh na přikázání věci ani za situace, kdy se účastník řízení léčil mimo obvod procesního soudu a zdravotní stav mu bránil účastnit se projednání věci. Právě v tomto rozhodnutí bylo zdůrazněno, že práva účastníka řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce, jehož komponentem je i zákonné určení místní příslušnosti soudu. Za takový prostředek pak je nutno považovat zejména možnost uplatnění institutu dožádání nebo zastoupení účastníka řízení na základě plné moci. Důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti nemůže být ani nedůvěra žalovaného v soudce místně příslušného soudu (prozatím ničím nepodložená); jako účastník řízení má žalovaný právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a může uplatnit námitku podjatosti (srov. §15a o. s. ř.).
Významné je zde také stanovisko účastníků řízení, z nichž právě žalobkyně s přikázáním věci jinému soudu kategoricky nesouhlasí, přičemž je zřejmé, že by to pro ni nepochybně bylo spojeno s výrazně vyššími náklady řízení .
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu