ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4951.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4951/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Z. H. , zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, za účasti společnosti STRUHAŘOVSKÁ 6, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Struhařovská 2940/6, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 25146076, zastoupené JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Sodomkova 1558/12, PSČ 102 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 48/2008, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2016, č. j. 7 Cmo 511/2015-209, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 81 Cm 48/2008-196, přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), až do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 80 Cm 254/2014.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Z judikatury se dále podává závěr, podle něhož ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, a ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015). Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení zjevně nepřiměřenou neshledal.
Nad rámec uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud dodává, že při posuzování opodstatněnosti nároku uplatněného v projednávané věci bude soud (mimo jiné) muset posoudit, zda by převod majetku společnosti (bytových jednotek) do vlastnictví navrhovatelky vyhovoval zákonem stanoveným pravidlům pro rozdělování jiných vlastních zdrojů společnosti (viz §123 odst. 2 ve spojení s §178 odst. 1 větou třetí, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 až 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu