ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5114.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5114/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce ŠKODA TRANSPORTATION a. s. , se sídlem v Plzni, Emila Škody 2922/1, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 62623753, zastoupeného JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, se sídlem v Plzni, Vlastina 604/23, PSČ 323 00, proti žalovaným 1) L. L. , zastoupenému JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 2) Ing. L. L. , zastoupenému Mgr. Danou Pasovskou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 3) J. L. , zastoupenému JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 4) Ing. H. S., MBA , zastoupenému Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, a 5) Ing. J. F. , zastoupenému JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSČ 326 00, o zaplacení 10.250.405 Kč s příslušenstvím a 24.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 324/2009, o dovolání žalovaných 1) až 5) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2016, č. j. 7 Cmo 108/2015-417, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 44 Cm 324/2009-357, zamítl žalobu o zaplacení 10.250.405 Kč s příslušenstvím a 24.000 EUR s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) až 5) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle §237 o. s. ř.
Soud prvního stupně žalobu zamítl proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, podle něhož žalobce „skutkovými tvrzeními vymezuje jednoznačné skutečnosti, jimiž došlo ke vzniku jednotlivých konkrétních nároků, které ve svém součtu představují žalobcem uplatněný nárok“.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobce v projednávané věci vylíčil skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k nárokům plynoucím ze smluv o převodu podílů (popř. akcií), v nichž si strany ujednaly, jaké vlastnosti má mít podnik společnosti, jejíž podíly (akcie) jsou převáděny, a jaké nároky může případně nabyvatel podílů (akcií) uplatnit vůči převodcům (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1365/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1109/2015; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Žalobce v projednávané věci tvrdí, jaké vlastnosti měly mít (podle uzavřené smlouvy) jím nabývané podíly ve společnosti MOVO spol. s r. o., jakož i skutečnosti, v nichž spatřuje porušení tohoto sjednaného závazku a z nichž se podává (má podávat) i výše jím uplatněných nároků.
Brojí-li dovolatelé proti právní kvalifikaci nároků žalobce jakožto nároků na náhradu škody (majíce za to, že žalobci nárok na náhradu škody nemohl vzniknout), přehlížejí, že žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat; učiní-li tak, není soud jeho právním názorem vázán (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008, a ze dne 10. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 1319/2013). Úkolem soudu je nárok žalobce posoudit po právní stránce, a to bez ohledu na to, zda a jak jej právně kvalifikuje žalobce.
Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud neměl rozsudek soudu prvního stupně rušit i v části, v níž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 24.000 Eur, přehlížejí, že soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu nezamítl pro „prekluzi“ uplatněného nároku (jak se domnívají dovolatelé). Soud prvního stupně sice konstatoval, že „žaloba na náhradu škody byla podána ve lhůtě vyplývající ze smlouvy o akvizici upravené dodatkem č. 1, a to s výjimkou případu náhrady škody ze smlouvy o dílo na opravu historického vagónu ve výši 24.000 Eur“, avšak následně uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Závěr o prekluzi nároku na zaplacení 24.000 Eur se z rozsudku soudu prvního stupně nepodává.
Jestliže soud prvního stupně (logicky, vzhledem k jím přijatému právnímu názoru) neprováděl prakticky žádné dokazování k žalobou uplatněným nárokům, odpovídá ustálené judikatuře i postup odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aniž by žalobcem navržené důkazy provedl sám (srov. §219a odst. 2 a §213 odst. 4 o. s. ř. a např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu