ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.89.2015.1
KSPA 59 INS 4683/2012
59 ICm 2188/2012
sp. zn. 29 ICdo 89/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny , se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, PSČ 562 01, jako insolvenčního správce dlužnice Š. K. F., zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti žalované O. H. zastoupené JUDr. Evou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem ve Vysokém Mýtě, Rokycanova 114, PSČ 566 01, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 59 ICm 2188/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Š. K. F. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 4683/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2015, č. j. 59 ICm 2188/2012, 103 VSPH 11/2015-37 (KSPA 59 INS 4683/2012), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. prosince 2014, č. j. 59 ICm 2188/2012-23, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Karel Kuna, jako insolvenční správce dlužnice Š. K. F.) domáhal vůči žalované (O. H., dříve O. K.) určení, že vykonatelná pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ve výši 23.441 Kč není po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 106/2013“) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, podle kterého prostřednictvím námitky promlčení nelze popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou věřiteli pravomocným soudním rozhodnutím.
Přitom zdůraznil, že v intencích ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona lze jako důvod popření vykonatelné pohledávky uplatnit jen takové skutečnosti, které nebyly předmětem zkoumání v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí a jež současně mohou vést ke zjištění jiného skutkového stavu a přivodit tak pro namítajícího insolvenčního správce rozhodnutí vyznívající v dlužníkův prospěch. Oproti tomu jiné právní posouzení věci při nezměněném skutkovém stavu je v rámci insolvenčního řízení vyloučeno.
Vzhledem k tomu, že námitka promlčení není skutkovou námitkou (na skutkovém zjištění nic nemění), nýbrž jde o právní námitku procesní povahy, jež má hmotněprávní dopady, představuje jen jiné právní posouzení věci, které ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona (jako důvod popření) vylučuje.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (tj. výklad ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona a řešení otázky, zda při popření vykonatelné pohledávky přiznané k tomu oprávněným orgánem má popírající insolvenční správce k dispozici námitku promlčení přihlášené pohledávky), zcela odpovídá závěrům formulovaným (v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu a po podání dovolání v projednávané věci) v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 74/2014.
V něm Nejvyšší soud – navazuje potud na závěry, jež k výkladu ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona zformuloval již v R 106/2013, jakož i v rozsudcích ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2014, pod číslem 110), a ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013 (uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a vycházeje z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu k otázce povahy námitky promlčení (reprezentované např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, a ze dne 29. října 2003, sp. zn. 32 Odo 879/2002, uveřejněnými pod čísly 101/2008 a 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nálezem Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, uveřejněným pod číslem 6/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) – vysvětlil, že uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím nelze účinně popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. To platí bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem v řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit.
Na výše uvedených závěrech přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když dovolání žalobce bylo odmítnuto a ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu