ECLI:CZ:NS:2017:29.ND.415.2016.1
sp. zn. 29 Nd 415/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Z. S., zastoupeného JUDr. Vladimírem Stárkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K Ústavu 1615/7, PSČ 148 00, proti žalovaným 1) E. S., a 2) DOGTOWN Invest s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24278157, o zaplacení částky 364.021 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 151/2015, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 151/2015 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Městskému soudu v Brně dne 14. února 2015 se žalobce (Ing. Z. S.) domáhá po prvním žalovaném (E. S.) zaplacení částky 364.021 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. 55 C 151/2015-29, pak Městský soud v Brně k návrhu žalobce připustil, aby do řízení přistoupil jako další účastník druhá žalovaná (společnost DOGTOWN Invest s. r. o. v likvidaci).
Podáním ze dne 16. března 2016 žalobce navrhl, aby označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Důvody k takovému postupu přitom spatřoval jednak v tom, že druhá žalovaná má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1 a žalobce i „řada svědků, kteří by k věci měli vypovídat“, mají bydliště v Praze, jednak ve skutečnosti, že daný spor se týká závazků vyplývajících ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla „investice v P.“.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvody uváděné žalobcem přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Okolnost, že žalobce, druhá žalovaná, případně svědci, jejichž výslech bude v řízení navržen, nemají bydliště (sídlo) v obvodu Městského soudu v Brně, bez dalšího důvodem pro přikázání věci jinému soudu není. Situace, kdy některý z účastníků, jejich zástupců či svědků nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou (obecně vzato) spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ohledně postupu soudu při dokazování žalobce navíc zjevně přehlíží možnost předvídanou ustanovením §39 o. s. ř.
Závěr o tom, že přikázání věci jinému soudu by přispělo k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci, pak bez dalšího nezakládá ani skutečnost, že předmětem sporu je nárok ze smlouvy týkající se „investice v P.“ (rozuměj nárok ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro stavební úpravy objektu nacházejícího se v obvodu tohoto jiného soudu).
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu