ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.109.2015.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 109/2015-B-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka J. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Závodní 2006/101, PSČ 700 30, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. června 2014, č. j. KSOS 25 INS XY, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce „v této podobě:
- příjmy konkursní podstaty 318 479,21 Kč,
- odměna insolvenčního správce 54 450 Kč,
- náklady za dobu konkursu 17 993,53 Kč,
- částečný rozvrh 200 000 Kč,
- k rozvrhu zbývá dodatečně vyplatit 45 996,56 Kč (tato částka může být navýšena o úroky za dobu od podání konečné zprávy do podání návrhu na rozvrhové usnesení).“
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že námitky dlužníka proti konečné zprávě nejsou důvodné. K jednotlivým výhradám dlužníka zpochybňujícím postup insolvenčního správce odvolací soud uzavřel, že:
1/ Prodej majetkové podstaty (spoluvlastnického podílu dlužníka k nemovitostem – pozemkům) byl realizován transparentně a v konečné zprávě je uveden správný údaj o výši výtěžku ze zpeněžení tohoto majetku. Podle zjištění insolvenčního soudu insolvenční správce nejprve spoluvlastnický podíl nabídl ostatním spoluvlastníkům za cenu dle znaleckého posudku, ti však zájem neprojevili, proto správce (neúspěšně) nabízel spoluvlastnický podíl v dražbách. Teprve následně projevil zájem jeden ze spoluvlastníků, s nímž správce uzavřel kupní smlouvu.
2/ Pohledávky za dlužnicí M. F. a za Českou televizí byly řádně vymáhány; vymožena byla částka 53 000 Kč.
3/ Insolvenční správce po právu vyloučil z majetkové podstaty tvrzenou pohledávku dlužníka vůči J. G. pro její nedobytnost [§315 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
4/ Insolvenční správce doložil, že vyrozuměním ze dne 15. ledna 2014 informoval Českou správu sociálního zabezpečení o úhradě všech závazků dlužníka, s tím, že Česká správa sociálního zabezpečení již nemá provádět srážky z důchodu a důchod má zasílat přímo dlužníku. Pakliže tak Česká správa sociálního zabezpečení neučinila, nestalo se tak vinou insolvenčního správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku, zda „postup insolvenčního správce, který je (…) v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, zejména pak §5 odst. 1, písm. a/ insolvenčního zákona a Listinou základních práv a svobod, který vedl (dle názoru dovolatele) k poškození dlužníka, neoprávněného zvýhodnění třetích subjektů, způsobení škody dlužníku, odůvodňuje nepřiznání nebo snížení odměny insolvenčního správce“.
Nejvyšší soud předesílá, že při úvaze, zda je (dovoláním zpochybněné) právní posouzení věci odvolacím soudem správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 ICdo 28/2013, uveřejněného pod číslem 94/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci napadené rozhodnutí vychází z toho, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů insolvenční správce v průběhu řízení nijak nepochybil, neporušil své povinnosti. Námitky dovolatele proti postupu insolvenčního správce (proti konečné zprávě) tak nebyly důvodné (tudíž ani nebyl důvod pro snížení odměny insolvenčního správce podle §38 odst. 3 insolvenčního zákona).
Dovolání, jež vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci, nemůže být přípustné. Na řešení dovoláním předestřené otázky (zda postup, při němž insolvenční správce poškodil dlužníka a neoprávněně zvýhodnil třetí subjekty, je důvodem pro snížení odměny insolvenčního správce) napadené rozhodnutí vůbec nespočívá, neboť podle odvolacího soudu insolvenční správce v řízení své povinnosti neporušil.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu