ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.93.2017.1
MSPH 94 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 93/2017-B-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka R. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zástupce věřitelů L. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce (AB Insolvence v. o. s.) vydal zajištěnému věřiteli (Československé obchodní bance, a. s.) ze zpeněžení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „nemovitosti“) výtěžek ve výši 1 116 706,09 Kč (bod I. výroku), dále souhlasil s tím, aby si insolvenční správce vyplatil jako zálohu na odměnu ze zpeněžení dle bodu I. výroku částku ve výši 26 800,95 Kč (bod II. výroku), a uložil insolvenčnímu správci povinnosti s tím související (body III. a IV. výroku).
V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze k odvoláním zástupce věřitelů (L. B.) a věřitele Vítkov Invest s. r. o. (dále jen „věřitel V“) potvrdil v bodě I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. května 2016, č. j. MSPH 94 INS XY, a obě odvolání proti bodu II. výroku odmítl.
Odvolací soud (shodně s insolvenčním soudem) vyšel z toho, že insolvenční správce návrhem ze dne 30. března 2016 opakovaně požádal insolvenční soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že nemovitosti byly zpeněženy za 1 500 000 Kč, náklady spojené se správou nemovitostí činily 595 Kč, s jejich zpeněžením 15 784 Kč, výše odměny správce činila 26 800,95 Kč včetně daně z přidané hodnoty a že výtěžek určený pro zajištěného věřitele činil 1 116 706,09 Kč.
K námitce, že není možné výtěžek zajištěnému věřiteli vydat proto, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí mimo dražbu je neúčinná pro absenci souhlasu zástupce věřitelů podle §289 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2013, odvolací soud s odkazem na svá dřívější rozhodnutí (mimo jiné i v této insolvenční věci) uzavřel, že v návaznosti na novelizaci insolvenčního zákona [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 294/2013 Sb.“)], zejména §293, ode dne 1. ledna 2014 tak jako tak sporná kupní smlouva nabyla účinnosti podle čl. II zákona č. 294/2013 Sb. a otázka absence souhlasu zástupce věřitelů již není relevantní.
Obě odvolání směřující proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu odvolací soud odmítl z důvodu, že takové rozhodnutí má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§11 odst. 1 insolvenčního zákona) a nelze je tak napadnout odvoláním (§91 insolvenčního zákona).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal zástupce věřitelů včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudu odvolacího i insolvenčního zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Podstatou dovolací argumentace je námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil účinnost kupní smlouvy o prodeji nemovitostí mimo dražbu. Dovolatel má za to, že kupní smlouva je neúčinná pro absenci souhlasu dovolatele (jako zástupce věřitelů) podle §289 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu, aby smlouva nabyla účinnosti, nestačilo postupovat podle pokynů zajištěného věřitele dle §293 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že výtěžek zpeněžení nelze vydat zajištěnému věřiteli. S argumentací odvolacího soudu o nabytí účinnosti smlouvy na základě přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb. dovolatel nesouhlasí, neboť míní, že takový výklad je v rozporu se zákazem retroaktivity.
K dovolání se vyjádřil insolvenční správce, který má napadené rozhodnutí za souladné s (posléze vydaným) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
I. K dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání věřitele V proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu.
Zkoumání, zda je dovolání v této části objektivně přípustné [v daném případě podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], předchází – ve smyslu §243c odst. 3, §240 odst. 1 a §218 písm. b/ o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 158).
Protože dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž odvolací soud odmítl odvolání věřitele V, je zjevné, že dovolatel napadá část usnesení odvolacího soudu, které se ho nedotýká. V uvedeném rozsahu proto dovolání není subjektivně přípustné a Nejvyšší soud jej tak v této části odmítl podle §243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s §218 písm. b/ o. s. ř.
II. K dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání dovolatele proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu.
Podle §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Část výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud odmítl odvolání dovolatele, je sice rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí, avšak mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší proto dovolání i v této části podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
III. Ve zbylém rozsahu dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
Nejvyšší soud dovolání, jež v této části může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť dovolatelem předestřená otázka byla již Nejvyšším soudem zodpovězena v usnesení sen. zn. 29 NSČR 47/2015, které bylo vydáno ve stejném insolvenčním řízení a vycházelo z totožného skutkového stavu věci.
Nejvyšší soud v označeném usnesení dospěl k závěru, že při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění postupuje insolvenční správce podle §293 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013; ustanovení §289 odst. 1 insolvenčního zákona se neuplatní.
Z uvedeného tak plyne, že v poměrech projednávané věci se právní úprava §289 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 neprosadí a o neúčinnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí mimo dražbu tak z důvodu absence souhlasu dovolatele (zástupce věřitelů) nelze hovořit. Rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející z toho, že kupní smlouva, jíž insolvenční správce zpeněžil nemovitosti, je účinná, se těmto závěrům Nejvyššího soudu v konečném důsledku neprotiví. Za tohoto stavu není dovolání ani v tomto rozsahu přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, insolvenčnímu správci a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu