ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1065.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1065/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání obviněného D. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 81/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 104/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 1 T 104/2016, byl obviněný D. P. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku [bod 1) rozsudku] a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1, písm. c), e) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištěních tohoto soudu dopustil tím, že:
1) v blíže nezjištěné době v měsíci červen 2015 , ve večerních hodinách, v obci L. u K. okres P., po předchozí slovní rozepři, kdy poškozená J. V., nastoupila do jeho osobního motorového vozidla, této znemožnil z vozidla vystoupit a to tím, že ji při vystupování zatáhl za její ruku zpět do vozidla a přes její výslovný nesouhlas odvezl do obce K., okres V., kde ji za ruku vtáhnul do domu, kde ji několik hodin držel proti její vůli, plival jí do obličeje, kopl do břicha, do nohou, a pod pohrůžkou násilí, kdy ji chytil pod krkem se slovy: „ať si rozmyslí jestli to bude po dobrém nebo po zlém“, ji přinutil vydat její mobilní telefon značky Samsung mini bílé barvy, s vloženou SIM kartou s telefonním číslem, který zakoupila za částku 6.490 Kč, včetně přístupového kódu, tak aby se přes tento telefon mohl dostat k facebookovému profilu poškozené, tento telefon následně užíval a nikdy jej poškozené nevrátil, byť jej poškozená o jeho vrácení žádala, a poté co se z domu vzdálil s tím, že musí „na dědinu“, tak se poškozené podařilo z domu uniknout, a přes řepná pole došla až do svého tehdy pronajatého bytu na adrese sídl. O., ve V.,
2) a v době od měsíce ledna 2015 nejméně do 31. 12. 2015 , vytrvale, formou zejména zasílaných SMS zpráv prostřednictvím mobilního telefonu z jím užívaných telefonních čísel, především pak z čísla, kontaktoval svou někdejší přítelkyni J. V., na jejím telefonním čísle, a to v četnosti až 855 přijatých volání a SMS zpráv za den v období okolo 21. 7. 2015, dále pak v mírnějším počtu do 110 kontaktů denně do konce měsíce srpna 2015, až 338 kontaktů denně začátkem měsíce září 2015, do 161 kontaktů denně v polovině měsíce září 2015 a do 182 kontaktů denně koncem měsíce září 2015, do 241 kontaktů denně začátkem měsíce října 2015, do 161 kontaktů denně koncem měsíce října 2015, do 93 kontaktů denně začátkem měsíce listopadu 2015, do 86 kontaktů denně kolem 15. 11. 2015 a do 85 kontaktů denně v průběhu druhé poloviny měsíce prosince 2015, v SMS zprávách jí neustále dokola vyčítal jejich rozchod, její chování k jiným mužům, kdy opakovaně vyčítal její nevěry, kontakty s jinými muži a podobně, domáhal se setkání, žádal o telefonické kontakty, o odpovědi na SMS zprávy, o obnovení jejich vztahu, rovněž jí vyčítal, že byla
on-line na sociálních sítích, ale s ním se nebaví a opakovaně ji oslovuje výrazy jako „trapačko ubohá, laciná flundro, čupko prašivá, kundo prolhaná, mrdko falešná, ubožačko, špíno prašivá vykurvená, krávo debilní, couro debilní prolhaná“ a podobně,
rovněž tak poškozenou v tomto období, do 26. 5. 2015, opakovaně kontaktoval přes sociální síť „facebook“ a i když tyto kontakty byly vzájemné, dosahující četnosti 2480 příspěvků, v těchto příspěvcích se vzájemně dohadují o peníze, které má poškozené dlužit a které chtěla zpět, v komunikaci jí vulgárně nadává slovy „kundo, pičo, trapko, pizdo, kundo, couro debilní vyjebaná, krávo debilní, pičo debilní, kundo z králíkárny“ a podobně, vyhrožuje jí, že vezme spravedlnost do svých rukou, dále že když jej odstřihla, že bude slídit, že jede k ní, že bude dělat peklo rodině apod., dále ji opakovaně obviňuje, že je příčinou jeho psychických problémů a že může za všechno co jej postihlo.
Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud ve Vyškově obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou J. V. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 12. 2016, sp. zn.
1 T 104/2016, podal obviněný odvolání do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 81/2017, tak,
že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 81/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný nejprve uvádí, jakými trestnými činy byl v předmětné věci uznán vinným. Následně vyjadřuje přesvědčení, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1), kterým se měl dopustit zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, se skutkový děj stal jinak, než je v napadeném rozhodnutí uvedeno. Dovolatel poté velmi podrobně rozvádí vztah mezi ním a poškozenou, zdůrazňuje, že podání trestního oznámení poškozenou bylo nečekané, když k němu došlo až po uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy mělo ke skutku dojít. Obviněný se domnívá, že poškozená jednala pod vlivem jiných osob, když sama uvedla, že k podání trestního oznámení ji vedla skutečnost, že jí dlužil peníze. Poškozená uvedla, že mobil mu dala dobrovolně, nespecifikovala nijak použitou pohrůžku, přičemž si nebyla jistá, kdy ji telefon vzal, zda v autě či domě. Poškozená si ani nepamatovala, který den mělo ke skutku dojít. Podle přesvědčení obviněného ve věci neexistuje žádný další důkaz podporující tvrzení poškozené. Má tedy za to, že nebyla vyvracena jeho obhajoba, že telefon si u něho poškozená zapomněla. Poškozená je osobou nevěrohodnou, když s ní byl rozvázán pracovní poměr.
Ohledně naplnění znaku přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítá, že soud provedl kusé dokazování, že odmítl jeho návrhy na doplnění dokazování v tom směru, že šlo o komunikaci vzájemnou. Obviněný dále vyjadřuje přesvědčení, že odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně je kusé a že závěr tohoto soudu o tom, že o spáchání trestné činnosti svědčí i skutečnost, že nevrátil poškozené telefon je nesprávný. Zdůrazňuje, že poškozená o telefon neprojevila zájem a že v současné době již neví, kde telefon je. Soudy přehlížely či bagatelizovaly rozpory ve výpovědi poškozené a neprovedly důkaz přehráním CD ohledně jejich vzájemné komunikace.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 81/2017, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 1 T 104/2016, a přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby přikázal Krajskému soudu v Brně, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 1 NZO 731/2017, sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že skutkový děj se odehrál jinak, než je v napadeném rozsudku uvedeno, ve způsobu hodnocení důkazů a v neexistenci přímých důkazů.
Vzhledem k obsahu konkrétně uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný toliko nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas ze způsobem hodnocení důkazů soudy, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 1) rozsudku] a přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), e) tr. zákoníku [skutek pod bodem 2) rozsudku]. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, jenž ani není v předmětné věci namítán, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení §125 tr. ř. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou, a které důkazy jej usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 5–11 rozsudku). Soud druhého stupně se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když i rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání (viz str. 3 rozhodnutí). Lze tedy konstatovat, že soudy nižších stupňů své rozhodnutí řádně a náležitě odůvodnily, čímž dodržely své povinnosti podle §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry. V souvislosti s námitkami uplatněnými v rámci podaného dovolání je třeba konstatovat, že stejnou argumentaci obviněný uplatnil jak před soudem prvního, tak i druhého stupně. V případě, že obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil v řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání nedůvodné [blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takový případ se jedná.
Bez ohledu na shora uvedené považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit následující. Obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 1), kterým se měl dopustit zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, neuvádí žádnou právně relevantní argumentaci, kterou by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněná argumentace totiž nespočívá v tom, že by soudy nesprávně právně posoudily uvedený skutek, argumentace obviněného je založena na tvrzení, že skutek se stal jinak, než bylo soudy shledáno. Takto formulovaná námitka má procesní charakter, neboť se vztahuje ke způsobu hodnocení důkazů. Přesto je třeba zdůraznit, že obviněný je ze spáchání trestné činnosti usvědčován výpovědí poškozené, která nestojí osamoceně, jak tvrdí obviněný, ale podporují jí další provedené důkazy. Jedná se především o výpovědi svědků, kterým se s průběhem události poškozená částečně svěřila (např. svědci F. V. st., J. V., H. L.). Z výpovědí těchto svědků vyplývá, že bezprostředně po události jim poškozená řekla, že ji obviněný zatáhl do auta a vzal ji mobil, přičemž je třeba zdůraznit, že se nejedná jen o rodinné příslušníky poškozené. V souvislosti s námitkou týkající se věrohodnosti poškozené je třeba uvést, že z výpovědi poškozené u hlavního líčení je zřejmé, že nemá zájem obviněnému ublížit, když některé podstatné okolnosti uvedla až na výslovný dotaz soudu nebo obhájce (obviněný ji držel násilně v autě, tahal ji za vlasy), když i logicky vysvětlila, že si na některé události přesně nepamatuje, protože konfliktů mezi ní a poškozeným bylo více a že o některých skutečnostech dříve nemluvila, neboť měla z obviněného strach a že se ho bojí i nadále. Při posuzování důvodnosti obav poškozené nelze pominout obsah SMS zpráv, které obviněný poškozené zasílal. Poškozená také na dotaz soudu výslovně uvedla, že mobil obviněnému dala, protože ji držel pod krkem. Skutečnost, že poškozená si nepamatovala přesně datum spáchání skutku, nemůže svědčit o její nevěrohodnosti, když poškozená podala trestní oznámení s určitou delší časovou prodlevou a uvedená trestná činnost vyšla najevo, když podávala trestní oznámení pro skutek pod bodem 2) rozsudku. Rovněž v případě skutku pod bodem 2) je obviněný se spáchání žalované trestné činnosti usvědčován nejen výpovědí poškozené, ale především obsahem SMS zpráv, záznamem telekomunikačního provozu, historii komunikace mezi obviněným a poškozenou na facebooku.
Pokud obviněný namítá, že soudy neprovedly důkaz pořízenými záznamy hovorů na CD, tak je třeba uvést, že byly přečteny policejní přepisy těchto záznamů, přičemž obviněný nezpochybňuje, že by uvedené záznamy nebyly pravdivé. Podstata jeho námitek spočívá v tom, že komunikace mezi ním a poškozenou byla vzájemná. Toto ovšem odpovídá nakonec i popisu skutku, ale i výpovědi poškozené, která připustila, že komunikace byla vzájemná, protože obviněný jí dlužil peníze. Z výpovědi poškozené je ovšem zřejmé, že obviněný ji neustále pronásledoval prostřednictvím mobilního telefonu. V dané souvislosti je třeba uvést, že i z obsahu SMS zpráv je zřejmé, že obviněný opakovaně vyjadřuje nelibost nad tím, že poškozená s ním nekomunikuje, tedy obviněný s poškozenou neřeší otázku případných dluhů, ale především jejich vzájemné vztahy, když o tom, že ze strany obviněného se jednalo o velmi obtěžující jednání, nakonec svědčí i obsah úředního záznamu na č. l.
54–58, ze kterého je zřejmé, že např. dne 21. 7. 2015 se pokusil obviněný poškozenou kontaktovat 855×. Skutečnost, že jednání obviněného vyvolalo u poškozené strach a obavy, vyplývá nejen z výpovědi poškozené, ale i slyšených svědků (např. svědkyně H. L, L. F.). Za dané důkazní situace nelze spatřovat nějaké pochybení v postupu soudů nižších stupňů, které neprovedly všechny požadované důkazy, když lze mít za to, že soudy zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Obecně je třeba uvést, že neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému návrhu na doplnění dokazování vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). V dané věci soud prvního stupně řádně odůvodnil, z jakých důvodu neprovedl požadované dokazování, když z jeho strany se jednalo o nadbytečný důkaz (viz str. 7 rozsudku), který by nemohl vést ke změně skutkového stavu. Z tohoto pohledu se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02).
Vzhledem ke shora uvedenému je tedy nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová