ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1455.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1455/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 5 To 12/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 31 T 5/2016 byl obviněný L. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to byl podle §173 odst. 2 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě majetkové škody. Podle §229 odst. 1, resp. 2 trestního řádu byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného a státního zástupce podaném v neprospěch obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 5 To 12/2017 , jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §173 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §256 trestního řádu současně zamítl odvolání obviněného.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný nesouhlasí s tvrzením, že by poškozeného udeřil pěstí do oblasti čela nad levým okem, jak je uvedeno v odsuzujícím rozsudku. Takové tvrzení se nepodařilo s dostatečnou jistotou prokázat. Výslech poškozeného byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158a trestního řádu a jeho výpověď před soudem pouze přečtena. Takový způsob provedení důkazu je podle obviněného nezákonný, neboť obhajobě nebylo umožněno vyslechnout svědka kontradiktorně. Výslech poškozeného byl v režimu neodkladného a neopakovatelného úkonu proveden z důvodu ohrožení života poškozeného, v době jednání prvostupňového soudu již byl zdravotní stav poškozeného na úrovni jako před útokem. Samotná výpověď poškozeného je navíc neurčitá. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 375/06-2 proto nemělo být k výpovědi poškozeného přihlíženo. Stejně tak nemělo být přihlíženo k výpovědi M. K. v procesním postavení obviněného, učiněné v přípravném řízení, jelikož jde o důkaz nevěrohodný. Podle znalkyně z oboru zdravotnictví pak mohlo dojít ke zranění poškozeného i jiným způsobem, například pádem poškozeného bez cizího zavinění. Provedené důkazy se tak podle obviněného jeví jako zcela nedostatečné.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí nalézacímu soudu.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Stání zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že se obviněný domáhá revize skutkových zjištění z důvodu zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Výpověď poškozeného však podle státní zástupkyně ani při zvážení jejího nepřehlédnutelného důkazního významu neměla povahu jediného usvědčujícího důkazu, neboť konvenovala vypovídací hodnotě důkazů dalších a plně obstála v testu své věrohodnosti, na rozdíl od případu v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 375/06. Soud výpověď poškozeného přečetl za splnění podmínek §211 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Původní výpověď svědka K. v postavení obviněného byla pro jeho dlouhodobý pobyt v cizině přečtena důvodně podle §211 odst. 2 písm. a) trestního řádu. O okolnostech povalení poškozeného na zem tak vypovídají nejen poškozený a svědci, kterým tuto skutečnost sdělil, ale i bývalý spoluobviněný K. a rovněž je podporuje i výpověď svědka S., který po činu odvážel obviněné. Podmínky výjimečného zásahu do skutkového podkladu výroku o vině proto podle státní zástupkyně nebyly dány.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
Obviněný L. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani Krajského soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby z předchozích fází trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly a lze plně odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Pokud jde o výpověď poškozeného Z. G. z přípravného řízení, jeho výslech byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný podle §158a trestního řádu vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu poškozeného, možnosti poúrazové ztráty paměti a jeho vysokému věku. V rámci hlavního líčení byla výpověď poškozeného přečtena podle §211 odst. 2 písm. b) trestního řádu, kdy takový postup byl odůvodněn především přetrvávajícími zdravotními překážkami osobní přítomnosti poškozeného u hlavního líčení, jak vyplývaly ze zprávy ošetřujícího lékaře poškozeného i z výpovědi jeho syna, přičemž bylo přihlédnuto i k odstupu času od skutku a věku poškozeného. Výpověď poškozeného nebyla jediným usvědčujícím důkazem, nýbrž odpovídala výpovědím dalších svědků (soused poškozeného, syn poškozeného, spoluobviněný M. K., svědek J. S.), zjištěním ke zdravotnímu stavu poškozeného zachyceným ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, i závěrům odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Významná pro závěry soudu v tomto ohledu byla výpověď spoluobviněného M. K., který přímo viděl napadení poškozeného úderem do obličeje ze strany dovolatele. O věrohodnosti jeho výpovědi neměl nalézací soud žádné pochybnosti. Z těchto důvodů nelze dovolacím námitkám obviněného přisvědčit, a neexistuje proto žádný důvod k pochybnostem o správnosti soudy zjištěného skutkového stavu věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu