ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.363.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 363/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání obviněného T. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, č. j. 11 To 265/2016-1294, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 13/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 3. 2016, č. j.
9 T 13/2016-1236, v trestní věci obviněných ALUN, s. r. o., E. D., J. T., R. B., A. S., L. B. a T. K. byl obviněný T. K. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/), dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal dílem samostatně a dílem jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, na skutkovém základě popsaném v bodech ad 1) - 5) výroku o vině. Podle skutkových zjištění soudu spočívala trestná činnost obviněného v tom, že:
1) společně s obviněným E. D. jako jednatelem společnosti ALUN, s. r. o.,
dne 7. 11. 2012 v provozovně společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., se sídlem Průhonice, U Pyramidy 721, okr. Praha-západ, uzavřel obžalovaný E. D. jako jednatel obžalované společnosti ALUN, s. r. o., jménem této společnosti na základě instrukcí získaných od obžalovaného T. K. a jím připravených dokumentů a po projednání úvěrových podmínek obžalovaným K. a zástupcem společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., úvěrovou smlouvu číslo 798810 na částku 471.200 Kč na nákup vozidla tov. zn. Hyundai H1, mezi společností ALUN, s. r. o., a společností Škofin, s. r. o., kterou se společnost ALUN,
s. r. o., zavázala platit společnosti Škofin, s. r. o., měsíční splátky ve výši 10.119 Kč, byť jak obžalovaný D., tak obžalovaný K. věděli, že tyto splátky nebudou řádně placeny a také byla uhrazena pouze jedna splátka ve výši 10.119 Kč a společnosti Škofin, s. r. o., tak byla způsobena škoda ve výši 461.081 Kč.
2) společně s obviněným E. D. jako jednatelem společnosti ALUN, s. r. o.,
dne 10. 12. 2012 v provozovně společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., se sídlem Průhonice, U Pyramidy 721, okr. Praha-západ, uzavřel obžalovaný E. D. jako jednatel obžalované společnosti ALUN, s. r. o., jménem této společnosti na základě instrukcí získaných od obžalovaného T. K. a jím připravených dokumentů a po projednání úvěrových podmínek obžalovaným K. se zástupcem společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., úvěrovou smlouvu číslo č. 799763 na částku 159.200 Kč, na nákup vozidla tov. zn. Škoda Superb mezi společností ALUN, s. r. o., a společností Škofin, s. r. o., kterou se společnost ALUN, s. r. o., zavázala platit společnosti Škofin, s. r. o., měsíční splátky ve výši 3.300 Kč, byť jak obžalovaný D., tak obžalovaný K. věděli, že tyto splátky nebudou řádně placeny a také bylo uhrazeno osm splátek v celkové hodnotě 26.400 Kč a společnosti Škofin, s. r. o., tak byla způsobena škoda ve výši 132.800 Kč.
3) společně s obviněným E. D. jako jednatelem společnosti ALUN, s. r. o.,
dne 21. 12. 2012 v provozovně společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., se sídlem Průhonice, U Pyramidy 721, okr. Praha-západ, uzavřel obžalovaný E. D. jako jednatel obžalované společnosti ALUN, s. r. o., jménem této společnosti na základě instrukcí získaných od obžalovaného T. K. a jím připravených dokumentů a po projednání úvěrových podmínek obžalovaným K. se zástupcem společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o, úvěrovou smlouvu číslo č. 801512 na částku 690.000 Kč, na nákup vozidla tov. zn., AUDI A 8 mezi společností ALUN, s. r. o. a společností Škofin, s. r. o., kterou se společnost ALUN, s. r. o., zavázala platit společnosti Škofin, s. r. o., měsíční splátky ve výši 14604 Kč, byť jak obžalovaný D., tak obžalovaný K. věděli, že tyto splátky nebudou řádně placeny a také byly uhrazeny čtyři splátky v celkové výši 58.416 Kč a společnosti Škofin, s. r. o., tak byla způsobena škoda ve výši 631.584 Kč.
4) společně s obviněnými E. D. jako jednatelem společnosti ALUN, s. r. o., a J. T.
v přesně nezjištěné době se obžalovaný J. T. obrátil na obžalovaného E. D. se žádostí o zajištění vozidla na úvěr a následně po dohodě mezi obžalovanými E. D., J. T. a T. K. dne 10. 1. 2013 v provozovně společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., se sídlem Průhonice, U Pyramidy 721, okr. Praha-západ, uzavřel obžalovaný E. D. jako jednatel obžalované společnosti ALUN, s. r. o., jménem této společnosti na základě instrukcí získaných od obžalovaného T. K. a jím připravených dokumentů úvěrovou smlouvu číslo č. 802532 na částku 854.000 Kč na nákup vozidla tov. zn. TOYOTA Landcruiser, mezi společností ALUN, s. r. o., a společností Škofin, s. r. o., kterou se společnost ALUN, s. r. o., zavázala platit společnosti Škofin, s. r. o., měsíční splátky ve výši 20.902 Kč, byť jak obžalovaný D., tak obžalovaný K., tak obžalovaný T. věděli, že tyto splátky nebudou řádně placeny, přičemž obžalovaný T. si koupené vozidlo převzal a nakládal s ním jako s vlastním, přičemž až do současné doby nebyla společnosti Škofin uhrazena žádná splátka a takto jí byla způsobena škoda ve výši 854.000 Kč.
5) sám jménem společnosti ALUN, s. r. o.,
dne 16. 1. 2013 v provozovně společnosti Pyramida Průhonice, s. r. o., se sídlem Průhonice, U Pyramidy 721, okr. Praha- západ, požádal společnost Škofin, s. r. o., o úvěr ve výši 494.909 Kč za účelem nákupu vozidla zn. SEAT Leon, byť věděl, že úvěr by společností ALUN, s.r. o., nebyl řádně splácen, avšak společností Škofin, s. r. o., bylo poskytnutí úvěru dne 4. 2. 2013 odmítnuto, neboť společnost ALUN byla vyhodnocena jako riziková.
Za to byl obviněný podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy ve výši 200.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Poškozené společnosti Škofin, s. r. o., IČ: 45805369, se sídlem Praha 5, Pekařská 6, a Allianz pojišťovnu, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, soud výroky podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněnými nároky na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora uvedeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze v rámci usnesení ze dne 23. 6. 2016, č. j. 11 To 265/2016-1294, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný T. K. následně dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že stran jeho jednání chybí ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně uvedení takových skutkových okolností, které by charakterizovaly objektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Zejména z ní nelze dovodit, v čem konkrétně měl spočívat omyl společnosti Škofin, s. r. o., v jehož důsledku měla společnosti ALUN, s. r. o., poskytnout předmětné úvěry. Nelze z ní ani dovodit, jaké okolnosti, jež nebyly v souladu se skutečným stavem věci, dovolatel předstíral. Společnost Škofin, s. r. o., obdržela veškeré dokumenty, které před uzavřením úvěrových smluv požadovala. Žádná zjištění ohledně správnosti jejich obsahu okresní soud v rozsudku neuvedl a ani neučinil. Dovolatel je toho názoru, že předáním instrukcí, přípravou těchto dokumentů a projednáním úvěrových podmínek nemohl někoho uvést v omyl. Chybí zde tedy i příčinná souvislost mezi omylem společnosti Škofin, s. r. o., který by vyvolal, a majetkovou dispozicí učiněnou v takovém omylu. K těmto absentujícím znakům objektivní stránky trestného činu pak logicky nemohlo být konstatováno ani jeho úmyslné zavinění. Svým jednáním tedy nenaplnil ani subjektivní stránku přisouzeného trestného činu. Závěr soudů, podle nějž od počátku věděl, že splátky úvěru nebudou hrazeny, je nadto po výtce dovolatele v případě skutku ad 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z nich vyplynulo, že za vozidlo Škoda Superb uhradil osm splátek, a to z peněz získaných od osob, které vozidlo nechal užívat. Takové jeho počínání by však bylo zcela nelogické, pokud by od počátku jednal v úmyslu splátky nehradit, zejména ne za situace, kdy mu poslední žádost o úvěr byla zamítnuta. Dovolatel k věci dále zdůraznil, že v době podání trestního oznámení nebyl na splátkách úvěru na nákup vozu Škoda Superb žádný dluh. Soudům pak vytkl, že uvedené logické rozpory v odůvodněních napadených rozhodnutí nijak nevysvětlily. Stejně tak se nezabývaly otázkou platnosti ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům, které bylo sjednáno v předmětných úvěrových smlouvách a obchodních podmínkách společnosti Škofin, s. r. o. Podle dovolatele předmětné ujednání neodpovídalo požadavkům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009 civ.). Důsledné vyřešení dané hmotněprávní otázky má přitom rozhodující význam pro právní posouzení stíhaného skutku. V úvahu by přicházela aplikace ustanovení §211 odst. 5 tr. zákoníku o trestném činu úvěrového podvodu, když k trestné činnosti mělo dojít v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv, namísto soudy použitého ustanovení §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku o trestném činu podvodu.
Výhrady vznesl dovolatel i vůči uloženému peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč. Namítl, že soudy se nijak nezabývaly jeho majetkovými a osobními poměry, od nichž se odvíjí určení výše denní sazby peněžitého trestu a jejichž řádné zjištění je především nezbytným předpokladem pro závěr o dobytnosti či nedobytnosti tohoto trestu. Nevyřešily tedy otázku, zda jsou vůbec důvody pro uložení této trestní sankce. I potud jejich rozhodnutí trpí vadou spočívající v nesprávném, resp. zcela absentujícím právním posouzení věci ve smyslu použitého dovolacího důvodu.
S ohledem na výše rekapitulované výhrady dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc přikázal odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 16. 1. 2017 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný T. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na výše rozvedený výklad k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že obviněný jej svými námitkami vůči právnímu posouzení stíhaného skutku uplatnil vesměs právně relevantně. Nejvyšší soud však jeho argumentaci nepřiznal opodstatnění .
Dovolateli předně nelze přisvědčit v názoru, že jeho jednání mohlo být případně posouzeno jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 5 tr. zákoníku a nikoli jako zločin „prostého“ podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Otázkou charakteru inkriminovaných smluv uzavřených mezi společností ALUN, s. r. o., a společností Pyramida Průhonice, s. r. o., se soud prvního stupně zabýval důsledně a vyvodil z ní právní závěry, jež plně odpovídaly jak zjištěnému obsahu předmětných smluvních ujednání, tak i ustálené judikatuře Nejvyššího sodu (k tomu srov. okresním soudem citované Stanovisko trestního kolegia ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Tpjn 301/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 6/2004/I tr., nebo usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 211/2010). Tvrzení dovolatele, že předmětné smlouvy resp. všeobecné obchodní podmínky společnosti Škofin, s. r. o., neobsahovaly ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je navíc v rozporu s realitou, jak je patrno z předloženého spisového materiálu (viz např. č. l. 543).
S dovolatelem nelze souhlasit ani potud, že by ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku nebyly patřičně vyjádřeny veškeré okolnosti významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku; konkrétně pak to, jakým způsobem spolu s E. D. uvedli společnost Škofin, s. r. o., v omyl a v čem měl tento její omyl, v jehož důsledku provedla majetkovou dispozici, vlastně spočívat.
Omyl lze obecně charakterizovat jako situaci, kdy podváděná osoba v důsledku jednání pachatele nemá žádnou představu o nějaké důležité okolnosti, nebo se domnívá, že se, zjednodušeně řečeno, nemá čeho obávat. Omyl se může týkat jak skutečností existujících, tak i skutečností, které teprve mají nastat. Podstatné zde je, že pachatel určitou skutečnost zná již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Mezi omylem podváděné osoby, majetkovou dispozicí, provedenou obviněným a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele (popř. jiné osoby) pak musí být dána příčinná souvislost.
Shora uvedená obecná kritéria (znaky) trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku v jednání obviněných nepochybně splněna byla . Skutková zjištění popsaná ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedená v odůvodněních obou napadených soudních rozhodnutí lze charakterizovat, tak, že dovolatel jakožto myšlenkový strůjce a hlavní aktér celé „akce“ instruoval po společné vzájemné dohodě E. D. jako formálního jednatele společnosti ALUN, s. r. o., k uzavření „úvěrových smluv“ na nákup motorových vozidel s tím, že oba spolupachatelé již při projednávaní a uzavírání jednotlivých smluv věděli, že splátky získaných „úvěrů“ nebudou hrazeny buď vůbec, anebo jen zčásti. Pokud dovolatel svou vědomost o budoucím nehrazení splátek nadále popírá, ocitá se svou argumentací již mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť v tomto směru pouze zpochybňuje soudy zjištěný skutkový stav věci, jak vyplynul z provedeného dokazování, zejména pak výpovědi spoluobviněného D. Je zcela logické, že pokud by zástupce poškozené společnosti věděl o záměru obviněných neplnit řádně své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv, peněžní prostředky na nákup inkriminovaných automobilů by jim neposkytl. Jestliže tak učinil, byl nepochybně veden představou o serióznosti smluvního partnera a ve víře, že ten svým povinnostem dlužníka hodlá bezezbytku dostát.
Námitky dovolatele vůči výroku soudu o uložení peněžitého trestu fakticky směřují spíše proti úrovni odůvodnění soudních rozhodnutí, která nepokládá za dostatečná. Odvolacímu soudu však nelze vytýkat, že by otázku případné dobytnosti trestu zcela opomenul a nezjišťoval ani jeho osobní nebo majetkové poměry. Naopak, k danému problému soud zaujal jednoznačné stanovisko, které straně 10 odůvodnění napadeného usnesení zdůvodnil dostatečně a ústavně konformním způsobem.
Dovolateli tak nelze přisvědčit v názoru, že by napadená rozhodnutí soudů byla založena na vytýkaných pochybeních jako důsledku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu bylo třeba souhlasu stran.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu