ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.422.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 422/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2017 o dovoláních, která podali obviněný A. B., a obviněný V. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 242/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 22/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání obviněného A. B odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 91 T 22/2016, byli obvinění A. B. a V. B. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byli oba obvinění podle §173 odst. 1 trestního zákoníku odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti roků. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 242/2016 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 6. 2016 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění dovoláními. Obviněný A. B. uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Uvedl, že nesouhlasí s postupem a lhostejným postojem odvolacího soudu, který nejenže se žádným způsobem nevypořádal s argumentací obhajoby obsaženou v odvolání, ale zároveň pouze bez dalšího odůvodnění konstatoval správnost rozhodnutí nalézacího soudu a na jeho odůvodnění se plně odvolal. Obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily jednotlivé výpovědi. Výpověď poškozeného považuje obviněný za nevěrohodnou, když trestní oznámení poškozený podal dva dny po přepadení, má příbuzenský vztah k příslušníku Policie ČR a v době činu byl velmi silně podnapilý, tudíž mohl kufr s nářadím někde upustit a ztratit. Obviněný dále namítl, že výpověď svědka V. vyjadřuje pouze jeho subjektivní pocity, a uváděný nepříjemný pocit z obviněných, kteří pozorovali poškozeného a obhlíželi si jeho věci, může být jen jeho xenofobně zabarveným soudem. Podle obviněného tak soudy nedostály svému účelu a nepostupovaly s trestními předpisy, když se opakovaně odmítly vypořádat s námitkami obhajoby a své rozhodnutí založily toliko na diskriminační a xenofobní preferenci poškozeného nad obviněným.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016 v části, týkající se obviněného A. B., a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na napadené rozhodnutí. Současně učinil předsedovi soudu prvního stupně podnět k podání návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že jeho obsahem jsou výhradně námitky, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný jen polemizuje s provedenými důkazy, respektive soudům vytýká, jakým způsobem důkazy hodnotily a jaké závěry z nich vyvodily.
Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obviněný V. B. v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný uvedl, že z hospody odešli obvinění a poškozený opačným směrem, předmětný kufr se u obviněných nenašel, nebylo prokázáno použití násilí a obviněné ztotožnil pouze poškozený, který byl v rozhodné době prokazatelně značně pod vlivem alkoholu. Z uvedeného podle obviněného jednoznačně vyplývá nesoulad provedeného dokazování se zjištěným skutkovým dějem. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že nebyl s vyšší mírou pravděpodobnosti prokázán skutkový děj a znaky skutkové podstaty.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k trestního řádu zrušil výrok o zamítnutí odvolání v usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 242/2016-294 ze dne 7. 6. 2016 a věc podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný pouze opakoval námitky uplatněné již v předchozích stadiích řízení, s nimiž se soudy dostatečně a logicky vypořádaly. Obsahem dovolání jsou navíc výhradně námitky, které pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný jen polemizuje s provedenými důkazy, respektive soudům vytýká, jakým způsobem důkazy hodnotily a jaké závěry z nich vyvodily.
Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obvinění A. B. a V. B. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obviněni uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněných byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jejich námitky nenapadaly právní posouzení skutků, nýbrž oni se snažili prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo, na nějž v této souvislosti odkazovali, a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení. Dovolací námitky obviněných se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného V. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.
Jak bylo zjištěno z kmenového spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 22/2016, rozhodnutí soudu druhého stupně bylo doručeno obviněnému A. B. i jeho obhájkyni JUDr. Lence Čepkové Dörrové 3. 8. 2016. Podle §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, čímž je rozhodnutí soudu druhého stupně.
Dovolání obviněného A. B. bylo podáno 16. 12. 2016, tedy po marném uplynutí zákonné lhůty k jeho podání.
Nezbylo proto, než toto dovolání odmítnout jako opožděné podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 20. 4. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu