ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.473.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 473/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 11 To 376/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 80/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 5 T 80/2016, byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku a §74 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 11 To 376/2016 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 1. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný namítl, že existence stavu vylučujícího způsobilost byla konstatována výhradně na základě překročení limitní hodnoty pro látku 9-THC, která je uvedena v §1 odst. 1 nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Soudy však zcela opomenuly, že toto nařízení vlády zakotvuje vyvratitelnou domněnku existence stavu nepřípustného ovlivnění předmětnou látkou. Ze samotného překročení stanovené hranice nelze dovozovat naplnění skutkové podstaty předmětného přečinu. Je naopak nezbytné zkoumat a prokázat individuální ovlivnění co do jeho existence a eventuálně míry. Odvolací soud podle obviněného tento názor sice konstatoval, ovšem zcela v rozporu s obsahem spisu a provedeným dokazováním uvedl, že tento postup byl v posuzované věci dodržen. Návrh na provedení dalších důkazů k této otázce byl odvolacím soudem zamítnut pro nadbytečnost. K tomu obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2017, č. j. 11 To 376/2016-184, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2016, č. j. 5 T 80/2016-154, a aby věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Připomněla, že u obviněného bylo zjištěno množství THC ve výši 33,06 mg/ml a ze znaleckého posudku a výslechu znalce vyplynulo, že obviněný se v době činu nacházel ve stavu významného ovlivnění THC a nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Subjektivní pocit neovlivnění psychotropní látkou ze strany obviněného na tom nic nemění. Státní zástupkyně se dále domnívá, že odvolací soud se s námitkami vyjádřenými nyní i v dovolání náležitě a dostatečně podrobně vypořádal. Kromě toho se obviněný v dovolání zabývá otázkami pouze skutkovými, které nesměřují k právnímu posouzení věci. Jeho výhrady tak nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b trestního řádu.
K vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný repliku, v níž uvedl, že vyjádření není přimykavé k jeho dovolací argumentaci, neboť vůbec nereagovalo na podrobně rozvedenou námitku tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s právním hodnocením.
Obviněný P. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Hradci Králové netrpěla. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu odpovídajícím §2 odst. 5 trestního řádu a provedené důkazy hodnotil v souladu s kritérii §2 odst. 6 trestního řádu. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Ve svém rozhodnutí zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Hodnotící úvahy obou rozhodujících soudů důsledně vycházely z obsahu provedených důkazů, proto nemůže být dán extrémní nesoulad mezi jejich obsahem a zjištěným skutkovým dějem. S ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu jsou námitky obviněného, jimiž zpochybňuje způsob, kterým byly soudem prvního stupně (potažmo soudem odvolacím) hodnoceny provedené důkazy. To se týká způsobu vyhodnocení míry ovlivnění návykovou látkou na schopnost obviněného řídit motorové vozidlo.
Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud se s odvolacími námitkami vypořádal ve svém rozhodnutí, dovolací argumentace se s nimi v podstatě shoduje, judikatorně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002) je zpravidla nahlíženo na takové dovolání jako na zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto pouze zdůrazňuje následující. Nezbytným předpokladem naplnění subjektivní stránky zákonem popsaného a sankcionovaného deliktního jednání je jeho naplnění co do stránky objektivní. V případě dovolatele o tom nemůže být pochyb, prokázáno exaktně. Z krevního vzorku, odebraného obviněnému hodinu po policejní kontrole, bylo zjištěno, že hladina kannabinoidů, delta-9-THC, činila 33,06 ng/ml. Tato koncentrace více než 16x přesáhla limitní hodnotu THC dle vládního nařízení č. 41/2014 Sb. Takové množství i podle znaleckých závěrů vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo. Jde především o ovlivnění pozornosti a reakční pohotovosti. Nutno podotknout, že právě tyto psychické dispozice jsou pro řidičskou činnost klíčové. Intoxikace má útlumový charakter. U obviněného vzhledem ke zjištěné hodnotě muselo jít o zásadní ovlivnění, které se obvykle projeví až v zátěžové, kritické situaci, o takové není v provozu nouze, jejich existenci nelze eliminovat. I když podle znalce je účinek látky extrémně individuální, vzhledem k jejímu množství v těle platí beze zbytku shora uvedené, totiž neslučitelnost s řízením motorového vozidla.
Ke stránce subjektivní. Obviněný je konzumentem konopí, lhostejno, za jakým účelem. Protože nešlo o jeho první zkušenost s touto drogou, musel si být vědom, že účinek není pouze krátkodobý, přechodný, ale déletrvající. Drogu požil vědomě, její působení na senzomotorické, smyslové schopnosti člověka je všeobecně známa. On však neučinil nic, aby si ověřil možnost či nemožnost ovlivnění v aktuálním čase se zřetelem k řízení vozidla. Obviněný za daných okolností musel proto být smířen s tím, že bude vykonávat činnost, která je s přítomností psychotropní látky v krvi neslučitelná. Proto soudy oprávněně konstatovaly prokázání zavinění formou nepřímého úmyslu podle §15 odst. 2 trestního zákoníku.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány souladné s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a tudíž nebyla dána ani opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 5. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu