ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.554.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 554/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 55 To 346/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 161/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 5 T 161/2016, byl obviněný J. Š. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že :
1) v přesně nezjištěnou dobu od 07.00 hodin do 08.00 hodin dne 31. 5. 2015, za pomocí vypůjčeného vozidla Tatra 815 modré barvy s hydraulickou rukou, RZ: ... s přívěsem RZ: ..., které řídil M. N., ze skládky v obci J., okres O., GPS souřadnice: ..., ..., odcizil vytěženou dřevní kulatinu (smrk) v celkovém objemu 28,52 m³ v délkách 5 metrů, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti Kloboucká lesní s.r.o., Brno-Veveří, ul. Šumavská č. 524/31, 602 00, škodu odcizením v celkové výši nejméně 60.085 Kč,
2) v době od 09.00 hodin dne 1. 6. 2015 do 12.30 hodin dne 4. 6. 2015, v lesním porostu k.ú. obce D.-P., okres O., na souřadnicích ..., sám nebo s dosud nezjištěným spolupachatelem, za pomocí vypůjčeného vozidla Tatra 815, modré barvy s hydraulickou rukou, RZ: ... s přívěsem RZ: ..., odcizil v blízkosti lesní cesty uskladněné dřevo v podobě kulatiny smrkového dřeva o délce jednoho kusu 4 m v celkovém objemu 25 m³ a kulatiny modřínového dřeva o délce jednoho kusu 4 m v celkovém obejmu 5 m³, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti Metropolitní Kapitula u sv. Václava, se sídlem Olomouc, Biskupské náměstí č. 841/2, škodu odcizením v celkové výši nejméně 57.615 Kč,
3) v době od 16.00 hodin dne 23. 8. 2015 do 05.15 hodin dne 24. 8. 2015 z lesního porostu katastrálního území D., okres O., v místě zvaném „H. b.“ sám nebo s dosud nezjištěným spolupachatelem, za pomocí vypůjčeného vozidla Tatra 815, modré barvy s hydraulickou rukou, RZ: ... s přívěsem RZ: ..., odcizil 25 m³ vytěžené smrkové dřevní hmoty o průměru kulatiny 20-45 cm o délce jedné kulatiny 8-12 m, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozenému R. D., bytem T.-V. č. .., škodu odcizením v celkové výši nejméně 51.890 Kč a v téže době, na stejném místě a stejným způsobem odcizil rovněž 7 m³ vytěžené dřevní hmoty o průměru kulatiny 20-40 cm o délce jedné kulatiny 12 m, majitele F. Ž., bytem D. –D. č. ..., čímž mu způsobil škodu odcizením v celkové výši nejméně 15.225 Kč.
Za uvedený přečin a za sbíhající se trestnou činnost uložil Okresní soud v Olomouci obviněnému podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 9 měsíců. Pro výkon uloženého trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 81 T 12/2015, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 6 To 1/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Kloboucké lesní, s.r.o., škodu ve výši 60.085 Kč, společnosti Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci škodu v částce 57.615 Kč, R. D. škodu v částce 51.890 Kč a F. Ž. škodu v částce 15.225 Kč. Se zbytkem nároku byli poškození Kloboucká lesní, s.r.o., a Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 5 T 161/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 55 To 346/2016 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 55 To 346/2016, podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle dovolatele postupovaly soudy nesprávně, když nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nesprávně hodnotily provedené důkazy. Ohledně bodu 1 rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítá, že trvá na tom, že není možno posuzovat výpověď svědka N. kladně, neboť tento své vysvětlení z přípravného řízení doplňoval. Svědek Š. ho při prováděné rekognici nepoznal, ačkoliv se znají 12 let, přičemž připustil, že mu nikdy nezavdal důvod k obávám, takže k tomu, aby ho při rekognici záměrně neoznačil za pachatele neměl žádný důvod. K bodu 2 rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítá, že je usvědčován pouze nepřímými důkazy, kdy zdůrazňuje, že klíčky od Tatry se nacházely v zapalování a že je mohl vzít kdokoliv. Odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 910/07. Ke skutku pod bodem 3 vyjadřuje nesouhlas s argumentací soudu ohledně nemožnosti dispozice s předmětnou Tatrou jinou osobou.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 55 To 346/2016, změnil tak, že se zprošťuje obžaloby, popř. že se předmětné usnesení zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 1 NZO 379/2017 sdělila, že nebude využívat oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k věci se nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje ze skutečností, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci a řádně nehodnotily provedené důkazy.
Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný toliko nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení §125 tr. ř. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou, a které důkazy jej usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz č. l. 8-11 rozsudku). Soud druhého stupně se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když i rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání (viz č. l. 2-4 rozhodnutí). Lze tedy konstatovat, že soudy nižších stupňů své rozhodnutí řádně a náležitě odůvodnily, čímž dodržely své povinnosti podle §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry. V souvislosti s námitkami uplatněnými v rámci podaného dovolání je třeba konstatovat, že stejnou argumentaci obviněný uplatnil jak před soudem prvního, tak i druhého stupně. V případě, že obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání nedůvodné (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. Beck, ročník 2002, svazek 17, pod T 408]). O takový případ se jedná.
Bez ohledu na shora naznačené závěry je třeba konstatovat, že soud prvního stupně se řádně zabýval obhajobou obviněného, který spáchání trestné činnosti popírá, přičemž k náležitému objasnění věci provedl řadu důkazů, zejména k věci vyslechl v úvahu připadající svědky a provedl listinné důkazy. Následně dospěl k závěru, že obhajoba obviněného je vyvrácena provedenými důkazy, zejména výpověďmi slyšených svědků N. a Š., jejichž výpovědi považuje za věrohodné a listinnými důkazy, které velmi pečlivě rozvádí a hodnotí (viz záznam telekomunikačního provozu, protokoly o ohledání místa činu), když se zabývá i otázkou, zda předmětné vozidlo mohla řídit i jiná osoba. Jak již bylo naznačeno, soud druhého stupně se s hodnocením důkazů zcela ztotožnil, když dospěl k závěru, že zjištěný skutkový stav má oporu v provedených důkazech. Z pohledu námitek obviněného, které sice nenaplňují zvolený dovolací důvod, přesto považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že soud prvního stupně nepomíjí skutečnost, že svědek N. (skutek 1) byl již v minulosti soudně trestán. Proto se zabývá jeho věrohodností, přičemž poukazuje na skutečnost, že svědek Š. u hlavního líčení označil obviněného za osobu, která nakládala hydraulickou rukou odcizené dřevo, přičemž ohledně identity druhé osoby na místě si byl na 90 % jistý, že to byl právě svědek N., což nepochybně podporuje závěr o věrohodnosti výpovědi svědka N., který připouští, že se na místě nacházel. V souvislosti s argumentací obviněného, který namítá, že svědek N. je nevěrohodný, když měl doplňovat v rámci hlavního líčení „své vysvětlení“ z přípravného řízení, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že záznam o podaném vysvětlení osob učiněný v přípravném řízení zpravidla bývá vždy stručnější, když obsah protokolu záleží na dotazech vyslýchající osoby, tedy na tom, jak se vyslýchající osoba konkrétně dotazuje, přičemž primárně úřední záznamy slouží v dalším řízení k posouzení otázky, zda osobu, která byla vyslechnuta na úřední záznam, je třeba v dalším řízení vyslechnout v procesním postavení svědka. Takže ani této námitce nelze přisvědčit. Ohledně námitky obviněného, že vysvětlení svědka Š., proč ho původně při rekognici neoznačil za pachatele, je nevěrohodné, je třeba uvést, že svědek toto své jednání vysvětlil, přičemž z praxe soudů je známo, že se nejedná o nijak mimořádnou situaci, že řada svědků má obavy v trestních věcech vypovídat a identifikovat pachatele. Navíc nelze ani pominout skutečnost, že i svědek N. v rámci své výpovědi uváděl, že byl před podáním svědectví kontaktován neznámou osobou, zda bude vypovídat ve věci obviněného, což nepochybně vnímal jako jistý nátlak na svoji osobu, když kontaktoval Policii ČR. V případě skutku pod bodem 2 je třeba odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně, když je třeba zdůraznit, že z provedených důkazů není pochyb o tom, že předmětné vozidlo značky Tatra 815 RZ: ... včetně přívěsu RZ: ... měl v uvedeném období k dispozici právě obviněný, když i jeho mobilní telefon byl zaznamenán na místě činu. Ohledně skutku pod bodem 3 rozsudku je opětovně třeba odkázat na úvahy soudů nižších stupňů, přičemž pokud obviněný namítá, že si mohl předmětné vozidlo„ vypůjčit“ někdo jiný, tak z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědka N. nevyplývá, že by klíče od vozidla Tatra 815 byly v zapalování a že by tedy auto bylo volně přístupné. V dané souvislosti je také třeba poukázat na místní a časovou souvislost všech tří skutků a stejný modus operandi.
Pokud obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008 lze uvést, že odkaz na tento nález je nepřípadný. V dané věci je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., přičemž provedené důkazy i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. , takže zjistily takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Uvedené povinnosti soudy nižších stupňů dostály.
Lze tedy uzavřít, že jestliže soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost porušení zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Proto uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je tedy nepochybné, že obviněný se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová