ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.819.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 819/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2017 o dovolání, které podala obviněná P. O. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 40/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 72/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné P. O. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 6 T 72/2016, byla obviněná P. O. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustila podle skutkových zjištění tím, že „ačkoliv rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. ODSČ 74997/2015 (které nabylo právní moci dne 26. 1. 2016), jí byl vysloven zákaz řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců; přesto dne 13. 8. 2016 v 09:50 hodin řídila v B. po ulici Š. směrem od Š. k ulici K., své osobní vozidlo zn. PEUEGOT 407, r. z. ..., a vysokou rychlostí přejela do levé poloviny vozovky při předjíždění kolony pomaleji jedoucích vozidel a u křižovatky s ulicí Z. již ani intenzívním brzděním nezabránila střetu s přijíždějícím vozidlem ŠKODA Fabia, r. z. ..., řízeným Z. L., přičemž na vozidle PEUEGOT 407, r. z. ..., vznikla škoda ve výši cca 80.000 Kč ke škodě P. O., na vozidle ŠKODA Fabia, r. z. ..., vznikla škoda ve výši cca 60.000 Kč Z. L., řidička O. při střetu utrpěla lehké poranění, řidič L. utrpěl lehké poranění kontuzí hrudníku, břišní stěny a ledvin, s několikadenní bolestivostí a klidovým režimem, bez citelného omezení v běžném způsobu života, a znaleckým zkoumáním bylo v krvi obžalované O., odebrané jí dne 13. 8. 2016 v 10:45 hodin, zjištěno 23 ng/ml metamfetaminu a 10,7 ng/ml THC, což zcela vylučovalo její způsobilost řídit motorová vozidla.“
Za to byla odsouzena podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 (třicetišesti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené UNIQA pojišťovna, a. s., IČ 49240480, se sídlem Praha 6, Evropská 136, škodu ve výši 71.700 Kč.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 6 T 72/2016, podala obviněná odvolání směřující do výroku o trestu napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 40/2017, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná P. O. dovolání (č. l. 181), v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání.
Obviněná odvolacímu soudu vytýká, že jednal v její nepřítomnosti, přestože se z účasti na veřejném zasedání řádně omluvila a požádala o odročení jednání z důvodů jejího zdravotního stavu, a to rizikového těhotenství, což doložila přiloženými lékařskými zprávami. V této souvislosti poukazuje na závěry těchto lékařských zpráv, z nichž plyne, že se má vyhnout rizikovým a stresovým situacím, jež by mohly mít neblahý vliv na průběh jejího těhotenství. Rozporuje tvrzení odvolacího soudu o možném obstrukčním charakteru jejího jednání. Přestože byla zastoupena obhájcem, bylo toto zastoupení sjednáno v časové tísni, kdy obhájci předala pouze část informací a listinných podkladů, přičemž svoji osobní účast před odvolacím soudem považuje za podstatnou. Závěrem poukázala na teoretická východiska a judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k právu obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem, kdy má za to, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, jež jí byly kladeny za vinu a důkazům a taktéž její právo účastnit se veřejného zasedání.
S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. nařídil odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znova projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 6. 2017, sp. zn. 1 NZO 568/2017.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné uvedl, že námitku obviněné lze pod uvedený dovolací důvod podřadit, avšak za opodstatněnou ji nepovažuje. Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro přítomnost obviněného u hlavního líčení. Na nutnost přítomnosti obviněného při veřejném zasedání lze usuzovat buď podle toho, zda soud obviněného podle §233 odst. 1 tr. ř. pouze o konání veřejného zasedání vyrozuměl, nebo zda ho k němu předvolal, čímž dal najevo, že jeho přítomnost je nutná nebo zda jsou dány podmínky §263 odst. 4 tr. ř. Současně platí, že i když byl obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn, je třeba respektovat jeho včasnou a důvodnou omluvu z účasti na tomto jednání. Obviněná byla o jednání odvolacího soudu pouze vyrozuměna, z čehož je zřejmé, že soud nepovažoval její účast za nutnou. Současně nebyla ani ve vazbě či výkonu trestu a nebyly zde tedy dány podmínky §263 odst. 4 tr. ř. Pokud se jedná o omluvu obviněné, je nutno především zdůraznit, že v obecné rovině těhotenství obviněné není samo o sobě překážkou její účasti při hlavním líčení či veřejném zasedání, jestliže z lékařské zprávy nevyplývá jednoznačný závěr o nemožnosti takové účasti, což podle státního zástupce z lékařských zpráv jež předložila obviněná či jejího tvrzení, že jí bylo z důvodu rizikového těhotenství doporučeno se vyhýbat se psychickému tlaku a zvýšené námaze nevyplývá. Nad to, rizikové těhotenství obviněné nebylo překážkou její účasti u předchozího hlavního líčení. Dále státní zástupce uvedl, že k reálnému zkrácení práv obviněné nedošlo, jelikož byla přítomna u hlavního líčení, ve věci vypovídala a bylo jí umožněno se vyjádřit k jednotlivým důkazům, využila taktéž svého práva závěrečné řeči a posledního slova. Své odvolání omezila toliko do výroku o trestu, jež považovala za nepřiměřeně přísný, návrh obviněné, aby jí byl uložen podmíněný trest pak při veřejném zasedání byl tlumočen jejím obhájcem, přičemž samo odvolací řízení bylo doplněno pouze o obviněnou předložené listinné důkazy. Podle státního zástupce vada předpokládaná dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. postupem odvolacího soudu založena nebyla a samotná neúčast obviněné při veřejném zasedání v jednání nebránila.
Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 40/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou P. O. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Poněkud odlišně jsou poté trestním řádem stanoveny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a podmínky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle nějž lze v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, protože je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. A konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621).
Obviněná ve svém dovolání deklarovala naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. argumentací založenou na tom, že jí bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání odvolacího soudu, kterého hodlala využít, přestože svou plánovanou neúčast z již nařízeného veřejného zasedání na den 23. 2. 2017 omluvila včas a řádně takovými objektivními skutečnostmi, které odůvodňovaly jeho odročení. Tuto její argumentaci sice lze považovat z hlediska zvoleného dovolacího důvodu za právně relevantní, avšak postrádá opodstatnění.
Veřejné zasedání odvolacího soudu bylo podle §238 tr. ř. za užití §202 odst. 2 tr. ř. provedeno v nepřítomnosti obviněné, kdy tato byla řádně a včas o jeho termínu vyrozuměna, a to osobním převzetím dne 6. 2. 2017 (č. l. 137). Z nařízeného veřejného zasedání se obviněná písemně omluvila dne 17. 2. 2017 (č. l. 142) s odkazem na její zdravotní stav, konkrétně rizikové těhotenství.
Na tomto místě je třeba konstatovat, že omluvu neúčasti obviněné u veřejného zasedání odvolacího soudu, spojenou se žádostí o jeho odročení, by bylo možné považovat za řádnou tehdy, pokud by obsahovala dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody jí skutečně znemožňují účast na předmětném nařízeném úkonu (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 690/2016). Odvolacímu soudu je však v posuzované věci třeba přisvědčit potud, že lékařské zprávy MUDr. J. F. z Gyncentrum, s. r. o., ze dne 2. 12. 2016 (č. l. 144) a ze dne 17. 2. 2017 (č. l. 143) či lékařská zpráva praktického lékaře MUDr. J. M. ze dne 16. 2. 2017 (č. l. 145) takový pochybnosti nevzbuzující podklad nepředstavovaly. Především z ní v žádném směru nevyplývalo, že by se obviněná s ohledem na své těhotenství nebyla schopna k soudu osobně dostavit a aktivně před ním vystupovat k ochraně svých práv a zájmů. Doporučující charakter zprávy MUDr. J. F. spojený s ryze hypotetickým tvrzením, že „vyhnout se stresovým a krizovým situacím, např. jednání s úřady, které by mohly mít neblahý vliv na již rizikovou graviditu,“ či „jakákoliv psychická a fyzická zátěž ohrožuje její těhotenství a mateřské poslání“, neimplikuje ani vyšší míru pravděpodobnosti, že účast na veřejném zasedání by mohla obviněnou či její nenarozené dítě nějak ohrozit na zdraví. Není z ní patrný žádný konkrétní rozsah omezení, který by z reklamovaného fyzického stavu pro obviněnou vyplýval. Za takto zjištěných okolností odvolacímu soudu nelze vytýkat, pokud shledal, že její omluva z účasti na nařízeném veřejném zasedání nebyla dostatečná.
Nad to Nejvyšší soud připomíná, že ve své rozhodovací praxi vychází obecně z názoru, podle nějž je nutno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. posuzovat nikoli pouze z formálního hlediska, ale také z hlediska materiálního; tzn. hodnotit, do jaké míry a v jaké kvalitě namítaný postup odvolacího soudu reálně zasáhl do práva obviněného na obhajobu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 194/2015-II). Při předmětném zkoumání je třeba zaměřit pozornost na skutečnost, zda byl obviněný v řízení před odvolacím soudem zastoupen přítomným obhájcem, zda v něm bylo prováděno dokazování, v jehož důsledku došlo ke změnám ve skutkových zjištěních, nebo mělo podstatný vliv na úvahy soudu o uložení odpovídajícího trestu, či případně vedlo k zásadnější změně ve výroku o náhradě škody, zejména pak v neprospěch nepřítomného obviněného.
V posuzovaném případě obviněná omezila své odvolání výhradně na námitky vůči výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, který považovala za nepřiměřeně přísný a s ohledem na svoji současnou životní situaci požadovala změnu jeho výkonu na trest podmíněný. Zároveň v něm vysvětlila důvody, o které tento svůj názor opírá (č. l. 133–134). Návrh, aby byl obviněné trest odnětí svobody uložen jako podmíněný pak ve veřejném zasedání tlumočil jí zvolený obhájce. Dokazování bylo doplněno o pouze obviněnou předložené listinné důkazy, konkrétně o zprávu Společnosti podané ruce, o. p. s., o nástupu terapeutické léčby, dohodou o uznání dluhu a povolení splátek uzavřenou mezi obviněnou a poškozenou pojišťovnou, zprávou dané pojišťovny k dané dohodě a doklad o úhradě první splátky. Jestliže tedy při veřejném zasedání chtěla pouze prezentovat své argumenty vtělené již do písemného odůvodnění odvolání, pak ke zkrácení jejích obhajoby ve skutečnosti nedošlo, kdy nad rámec uvedeného lze konstatovat, že odvolací soud náležitě osvětlil důvody, jež ho vedly jednak k nevyhovění žádosti obviněné o odročení veřejného zasedání, tak důvody, jež jej vedly k zamítnutí podaného odvolání. Přesto Nejvyšší soud považuje domněnku odvolacího soud stran možného obstrukčního charakteru omluvy obviněné za přinejmenším předčasnou.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné P. O. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu