ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2112.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2112/2017-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně EKO Logistics s.r.o. , IČO: 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené
Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 272 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 117/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 13 Co 316/2016-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 18 C 117/2015-38, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 272 000 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody spočívající v nákladech, které vynaložila na své právní zastoupení v daňovém řízení prováděném formou postupu k odstranění pochybností ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2012 na základě výzvy Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územního pracoviště Kolín, ze dne
17. 12. 2012.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku o věci samé včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uvedl, že pokud odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jednak z důvodu, že odpovědnost státu za škodu nelze posuzovat podle obecných občanskoprávních předpisů, nýbrž podle §31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Dále odvolací soud dovodil, že na náhradu nákladů zastoupení v daňovém řízení nemá žalobkyně nárok, neboť podle §107 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, si takové náklady řízení jako osoba zúčastněná na správě daní nese sama i v případě nezákonného zásahu správce daně. Konečně mezi nezákonným postupem správce daně a vzniklými náklady žalobkyně není dána příčinná souvislost, jelikož žalobkyně by takové náklady v daňovém řízení vynaložila stejně, „toliko však v jiné jeho procesní fázi“.
Žalobkyně ve svém dovolání napadá právní posouzení odvolacího soudu ohledně závěru, že nezákonný zásah správce daně se odškodňuje podle §31 OdpŠk. Nebrojí ale proti ostatním dvěma důvodům, na nichž postavil odvolací soud své rozhodnutí. Pokud žalobkyně namítá, že odvolací soud z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 45 Af 28/2013-181, nesprávně zjistil důvody, pro něž byl postup správce daně určen za nezákonný, pak se nejedná o námitku proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale o polemiku s tím, jaký skutkový závěr odvolací soud učinil z konkrétního listinného důkazu. Námitka proti skutkovým zjištěním není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř. za pomoci argumentu a contrario ).
Jestliže tedy žalobkyně svým dovoláním napadá pouze jeden z více důvodů, které vedly odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu