ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2545.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2545/2017-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce A. Ž.. t. č. Věznice Mírov, PS 1/8, Mírov, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 6/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 Co 560/2016-107, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částky 6 521,73 EUR za období od 25. 6. 2007 do 2. 1. 2014 a dále částky ve výši 2,741 EUR denně za období od 3. 1. 2014 do 22. 9. 2015, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 170/2007.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. 23 C 6/2014-49, konstatoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 170/2007 bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 6 521,73 EUR za období od 25. 6. 2007 do 2. 1. 2014 a částky ve výši 2,741 EUR denně za období od 3. 1. 2014 do 22. 9. 2015 (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. 15 Co 35/2016-85, k odvolání žalobce i žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 Co 560/2016-107, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení se zamítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, včasné dovolání.
Usnesením ze dne 2. 3. 2017, č. j. 23 C 6/2014-128, doručeným žalobci dne 14. 3. 2017, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval dovolatele, aby si zvolil pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 Co 560/2016-107, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Na tuto výzvu dovolatel nereagoval a nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám a dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Za situace, kdy v době rozhodování dovolacího soudu dovolatel v dovolacím řízení o věci samé vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2544/2017 je již advokátem zastoupen a tento již dovolání (jeho doplnění) sepsal, jeví se setrvání na požadavku na ustanovení zástupce jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které ve smyslu §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. brání tomu, aby pro účely sepisu dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti o ustanovení zástupce, dovolací soud sám zástupce ustanovil. Je zřejmé, že tak jako tak již není důvodu zástupce pro dovolací řízení proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé dovolateli ustanovit, když dovolatel je zastoupen zástupcem na základě plné moci, který v zákonné lhůtě (§241b odst. 3 věty druhé, část věty za středníkem, o. s. ř.) dovolání doplnil a další úkony k ochraně zájmů dovolatele nejsou třeba.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu