ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3115.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3115/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobkyně Dukar, s.r.o., identifikační číslo osoby 250 47 922, se sídlem v Děčíně, U Plovárny 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 295 803,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 101/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 39 Co 358/2016-478, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení vedené proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2015, č. j. 39 Co 206/2015-347.
Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel z prohlášení žalobkyně o majetkových poměrech. Žalobkyně za poslední tři zdaňovací období nemá žádné příjmy, nevlastní žádné nemovitosti ani movité věci. Bankovní účet žalobkyně byl zrušen z důvodu nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně existuje jen z důvodu soudních řízení, jinak je společnost pro jednatele společnosti nepotřebná (založil si pro svou činnost jinou společnost), a proto nemá žádný majetek ani příjmy. Za zdaňovací období roku 2009 vykázala žalobkyně ztrátu 110 276 Kč, za rok 2010 ztrátu 2 504 Kč a za rok 2012 ztrátu 5 530 Kč. Za rok 2011 vykázala zisk 2 884 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně je kapitálovou společností, která byla založena za účelem dosažení zisku. Skutečnost, že existuje pouze z důvodu vedení soudních řízení a jako taková nepotřebuje ke své činnosti majetek a nemá příjmy, když jinak je pro jednatele společnosti nepotřebná, není důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků, jelikož přenášením poplatkové povinnosti na stát dochází k zatížení ostatních daňových poplatníků, kteří jsou tak nuceni nést bez své viny poplatkovou povinnost jiných osob. Žalobkyně musí být schopna nést své podnikatelské riziko a případný neúspěch v podnikání. Skutečnosti, že žalobkyně vykazuje ztrátu a že se do složité situace dostala v důsledku jednání soudů, samy o sobě nenaplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož u žalobkyně nejsou důvody pro osvobození od soudních poplatků, není naplněna podmínka pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 9 Cmo 630/99 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 1. 1994, sp. zn. 5 Cmo 429/93. Doplnil, že celá nepříznivá situace žalobkyně vznikla v souvislosti s jejím podnikáním a má v jejím podnikání původ. Bylo podnikatelským rozhodnutím jediného společníka žalobkyně, zda si na území jiného státu založí novou společnost a podnikatelskou činnost žalobkyně na ni převede.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky procesního práva, zda lze výklad provedený soudy obou stupňů ohledně ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. rozlišující bez zákonného důvodu subjekty podnikající a nepodnikající považovat za ústavně konformní. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Pro řešení předložené otázky odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03, a ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08. Dále namítá porušení principu předvídatelnosti práva, neboť v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 16/2014 na základě stejné žádosti dovolatelce zástupce pro dovolací řízení ustanoven byl. Poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07 a ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 2087/08. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 10 C 101/2012-493, doručeným žalobkyni dne 17. 6. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelka na výzvu reagovala podáním ze dne 18. 6. 2017, v němž poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, a požádala soud, aby dovolání zaslal Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání nebo v případě právnické osoby za ni nejedná osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání za dovolatelku jednající osoby prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla o procesních následcích nesplnění výzvy poučena.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle §20 zákona o soudech a soudcích.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Dovolací soud předně uvádí, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 9 Cmo 630/99 (z něhož vycházel odvolací soud), stávající rozhodovací praxe Nejvyššího soudu překonala (srov. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013, nebo ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3291/2014); Nejvyšší soud se přitom k otázce, zda lze žadateli (účastníku řízení) odepřít osvobození od soudních poplatků (lhostejno, zda zcela nebo zčásti) jen proto, že jde o podnikatele, jenž nese „podnikatelské“ či „hospodářské“ riziko, které nelze přenášet (přiznáním osvobození) na stát, vyjádřil již dříve tím, že pod číslem 6/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. 11 Cmo 18/97.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, které obstálo i v rovině ústavněprávní (ústavní stížnost, která byla proti němu podána, Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/2013, odmítl), vyložil – s odkazem na tam uvedenou odbornou literaturu a soudní judikaturu, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku však nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
I přes okolnost, že odvolací soud aplikoval již překonanou judikaturu, dospěl ke správnému závěru, že dovolatelce právo na ustanovení zástupce pro dovolací řízení nesvědčí. K tomuto závěru vede okolnost, kterou uvedl jednatel dovolatelky v prohlášení o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, vztahující se k důvodům, proč dovolatelka nevykazuje zisk. Jednatel dovolatelky uvedl, že svou podnikatelskou činnost převedl na jinou právnickou osobu, přičemž dovolatelka, jakožto právnická osoba, již existuje pouze za účelem vedení soudních řízení, jinak je pro jednatele nepotřebná. Právě takovéto jednání lze ve smyslu výše citovaného rozhodnutí považovat za spekulativní zbavení majetku za účelem vyhýbání se poplatkové povinnosti, jež brání přiznání osvobození od soudních poplatků dle §138 odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolatelka nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu