ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.35.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 35/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 84/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. 20 Co 201/2016-403, takto:
I. Návrh na přerušení řízení se zamítá .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se žalobou domáhala zaplacení částky 50 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta jí měla být způsobena v jednom případě nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, č. j. 11 Ca 52/2005-48, zrušeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2007, č. j. 2 As 87/2006-94. Za tuto nemajetkovou újmu požadovala žalobkyně částku 20 000 Kč.
Další újma jí měla vzniknout nezákonným rozhodnutím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) ze dne 4. 2. 2005, č. j. 1818/2005, zrušeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 11 Ca 169/2007-107 a nezákonným rozhodnutím ÚZSVM, územního pracoviště Ostrava ze dne 18. 1. 2005, které bylo následně zrušeno rozhodnutím ÚZSVM ze dne 9. 1. 2008, č. j. ÚZSVMO/60842/2007-OPSJ. Za tuto újmu požadovala žalobkyně rovněž částku 20 000 Kč.
Konečně žalobkyně požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za nesprávný úřední postup e-podatelny ÚZSVM, která jí ve dnech 18. 10. 2007, 26. 1. 2008 a 18. 1. 2008 neměla potvrdit přijetí elektronických zpráv. U zprávy ze dne 18. 1. 2008 bylo žalobkyni navíc sděleno, že nebyla opatřena platným elektronickým podpisem.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů, které nesl stát, ve výši 21 000 Kč (výrok II) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 800 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně (v rozsahu 40 000 Kč, představujících zadostiučinění 2 x 20 000 Kč za nemajetkovou újmu z nezákonných rozhodnutí) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 40 000 Kč a výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení státu rozsudek změnil tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně, bez právního zastoupení, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl, když současně podaný návrh na přerušení řízení podle §243 ve spojení s §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nedůvodný zamítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka dále namítá, že řízení bylo zahájeno 22. 7. 2008, tj. za účinnosti původního znění o. s. ř. před „velkou“ novelou zák. č. 7/2009, kterým se v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. částka 20 000 Kč zvýšila na současných 50 000 Kč. Dovolatelka se tak domnívá, že byla zkrácena na svých právech v důsledku toho, že soud o žalobě nerozhodl dříve a že rozhodnutí odvolacího soudu, které napadla dovoláním, bylo vydané 8 let po podání žaloby, nikoli do jednoho roku, aby ho mohla napadnout dovoláním dle přechodných ustanovení čl. II odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb. Vzhledem k tomu si je rovněž vědoma skutečnosti, že její dovolání není přípustné dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. co do výše požadovaného plnění 50 000 Kč.
Dovolatelka proto žádá, aby Nejvyšší soud dovolání neodmítal z důvodu nepřípustnosti dovolání a aby jí ustanovil advokáta, který podané dovolání doplní, aby mohlo být meritorně projednáno. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podal Ústavnímu soudu podnět ke zrušení části uvedeného ustanovení tak, aby účastníci dlouhých řízení, kteří v průběhu dlouho vedeného řízení ztratili možnost podat ve své věci dovolání, nebyli kráceni na svých právech změnou podmínek v průběhu soudního řízení, a měli zachovánu možnost podat mimořádný opravný prostředek, s nímž při zahájení řízení počítali.
Návrh dovolatelky na přerušení řízení a na podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení části čl. II odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb., dovolací soud neshledal jako opodstatněný. Dovolací soud v dané věci rozhodoval o dovolání, které bylo podáno dne 30. 6. 2016, tedy sedm let poté, co se stal platným i účinným zákon č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto zákonem bylo novelizováno ustanovení o přípustnosti dovolání tak, že došlo k navýšení peněžité částky jakožto hranice přípustnosti dovolání v občanskoprávních věcech z 20 000 Kč na částku 50 000 Kč. Tento zákon se stal platným k datu 8. 1. 2009. Účinným se stal v části týkající se předmětné úpravy k datu 1. 7. 2009. Podle přechodných ustanovení k tomuto zákonu se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Znamená to, že pro rozhodnutí odvolacího soudu přijatá po tomto datu platí nová úprava přípustnosti dovolání. Tento závěr je jednoznačný a nepřipouští jiný výklad. Podle Ústavního soudu postupem dovolacího soudu podle předmětných přechodných ustanovení nemůže dojít k zásahu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 3570/11, a ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 2958/11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Jelikož v daném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 40 000 Kč, sestávajícím navíc ze dvou samostatných nároků po 20 000 Kč, nemůže být dovolání přípustné, neboť podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Na tom by nic nezměnilo ani ustanovení advokáta pro potřeby dovolacího řízení.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci příp. vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a), b) o. s. ř.].
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu