ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3801.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3801/2017-121
l
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce T. H. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 6/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, č. j. 69 Co 442/2016-103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 164 800 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka ze dne 15. 6. 2006, č. j. 039 EX 1012/04-36, jímž bylo rozhodnuto o udělení příklepu.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2016, č. j. 21 C 6/2015-72, žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Na žalobcem vymezené otázce (v jakém okamžiku došlo ke vzniku škody) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Žalobci se přitom nepodařilo zpochybnit další důvod (zda byla naplněna příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou), pro nějž odvolací soud nároku žalobce rovněž nevyhověl. Žádný další dovolací důvod proto nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce v dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ohledně námitky, jaké skutečnosti jsou relevantní pro posouzení otázky naplnění příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva, od jejichž řešení se má řešení přijaté odvolacím soudem odchylovat, nebo tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by žalobce blíže specifikoval, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v dané části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než je odmítnout.
Vady řízení (nepředvídatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu) namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. 12. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu