ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5313.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5313/2015-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Royal G, spol. s r.o. v likvidaci , identifikační číslo 00671282, se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689, zastoupené JUDr. Vlastimilem Ajmem, advokátem se sídlem v Bystřanech, Slunečný Vrch 343, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 8 C 95/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 7. 2015, č. j. 11 Co 343/2014-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 3 469 000 Kč s příslušenstvím jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (v částce 305 000 Kč s příslušenstvím), jednak jako náhrady škody (v částce 3 164 000 Kč s příslušenstvím), a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 8 C 584/94, v němž žalobkyně vystupovala na straně žalované.
Okresní soud v Teplicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 12. 2013, č. j. 8 C 95/2013-158, řízení co do částky 216 633 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 88 367 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do částky 3 164 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, představované náklady na likvidaci společnosti žalobkyně, není otázkou právní, ale otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. V tomto ohledu odvolací soud svým závěrem o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody nijak nevybočil ze závěrů ustálené judikatury, když uzavřel, že relevantní příčinou toho, že žalobkyně musela vynaložit náklady na svou likvidaci, bylo její vlastní chování, konkrétně její rozhodnutí o vstupu do likvidace (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2863/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004)
Na dalších žalobkyní vymezených otázkách (promlčení nároku na náhradu škody, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí, když se nepochybně vztahují k té části uplatněného nároku na náhradu škody, představované náklady na likvidaci žalobkyně (v celkové výši 2 125 000 Kč s příslušenstvím), u nějž podle odvolacího soudu nebyl naplněn předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (nedostatek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudu a vznikem škody), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil zamítající rozsudek soudu prvního stupně co do uplatněného nároku na náhradu škody, přestavované úroky ze zapůjčených částek, ve výši 1 039 000 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 14. listopadu 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu