ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.6045.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 6045/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci umístěného J. S. , zastoupeného Mgr. Hanou Dejmkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 431/34, za účasti Psychiatrické nemocnice Brno, se sídlem Brno – Černovice, Húskova 2, IČO: 00160105, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 71 L 1735/2015, o dovolání Psychiatrické nemocnice Brno - Černovice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2016, č. j. 44 Co 388/2016-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Brně (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. září 2015, č. j. 71 L 1735/2015-2, zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí J. S. do zdravotního ústavu podle ustanovení §76 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), na základě oznámení Psychiatrické nemocnice Brno – Černovice (dále také „PN“), že dne 16. září 2015 převzala do péče umístěného člověka bez jeho písemného souhlasu.
Jelikož byl pan J. S. dne 23. září 2015 z Psychiatrické nemocnice Brno – Černovice propuštěn, soud prvního stupně řízení usnesením ze stejného dne, č. j. 71 L 1735/2015-10, zastavil. Nicméně z toho důvodu, že pan J. S. i nadále trval na projednání zákonnosti jeho převzetí do zdravotního ústavu v souladu s ustanovením §72 z.ř.s., vydal soud prvního stupně usnesení ze dne 21. dubna 2016, č. j. 71 L 1735/2015-78, ve kterém vyslovil ve výroku I., že převzetí pacienta do PN bez jeho souhlasu bylo v souladu se zákonnými důvody podle ustanovení §38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Výrokem II. soud prvního stupně řízení zastavil a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Z odůvodnění daného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvodem umístění J. S. do zdravotního zařízení bylo jeho agresivní chování vůči manželce, jejíž zdravotní stav tímto vážně ohrožoval. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že intenzita agresivního chování nedosahovala intenzity běžného sporu mezi manželi, jelikož umístěný svým chováním způsobil výrazné zhoršení zdravotního stavu své manželky.
Krajský soud v Brně (dále též „soud druhého stupně“ nebo „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. 44 Co 388/2016-115, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I. a II. tak, že převzetí J. S. do zdravotnického zařízení nebylo v souladu se zákonnými důvody. Výrokem II. poté uložil PN povinnost zaplatit umístěnému náklady řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud došel k závěru, že zákonné podmínky pro převzetí osoby bez jejího souhlasu do zdravotnického zařízení splněny nebyly. Podle soudu druhého stupně nemůže být vzájemný verbální konflikt samotným důvodem k nedobrovolné hospitalizaci. Odvolací soud rovněž konstatoval, že nebyla splněna ani druhá zákonná podmínka, jelikož PN neměla konkrétní povědomost o tom, známky jaké duševní choroby umístěný projevuje ani jaké jsou její konkrétní projevy. Třetí zákonná podmínka nemožnosti odvrácení hrozby jiným způsobem rovněž nebyla podle soudu druhé stupně splněna, jelikož PN dostatečně nevysvětlila, proč nelze využít jiných možností léčby pacienta.
Usnesení soudu druhého stupně bylo dovolatelce doručeno dne 23. září 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. září 2016 podala Psychiatrická nemocnice
Brno – Černovice dne 23. listopadu 2016 včasné dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka především v tom, že se svým rozhodnutím soud druhé stupně odchýlil od stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006. Dále z dovolání vyplývá, že dovolatelka spatřuje důvodnost svého dovolání v nesprávném posouzení věci odvolacím soudem a rovněž v tom, že rozhodnutím soudu druhého stupně bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka zejména v hodnocení soudu druhého stupně, který považoval oznámení o převzetí J. S. do PN za nedostatečné. Na základě tohoto chybného hodnocení daného oznámení podle dovolatelky odvolací soud chybně posoudil to, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky podle ustanovení §38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Odvolací soud podle dovolatelky nevzal v úvahu další provedené důkazy v rámci řízení, z nichž bylo patrno, že umístěný ohrožoval zejména svoje okolí, trpěl duševní poruchou a že nebylo v jeho případě možné přistoupit k mírnějšímu opatření. Zároveň soud druhého stupně podle dovolatelky dostatečně neodůvodnil, proč na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k opačnému rozhodnutí než soud prvního stupně, čímž založil nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a zasáhl tak do práva dovolatelky na spravedlivý proces.
K dovolání nebylo podáno žádné vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, že byly splněny podmínky §241 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Jak již bylo uvedeno, dovolatelka spatřuje přípustnost svého dovolání v tom, že odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006. V něm je uvedeno, že u oznámení o převzetí osoby do péče bez písemného souhlasu je „ kromě označení umístěného především nutno trvat na uvedení údaje o datu a hodině převzetí pacienta … Význam má dále údaj o důvodu převzetí pacienta do ústavu, označení oddělení, kde je pacient umístěn, jméno jeho ošetřujícího lékaře a údaje významné pro snadný a rychlý kontakt soudu s ústavem v rámci úkonů v řízení. V oznámení by měly být označeny i blízké osoby, které by o umístěném mohly podat zprávu. Připojena by měla být i příslušná lékařská zpráva o stavu pacienta .“
V případě dovolatelky není možné přehlédnout její přesvědčení, že soud druhého stupně vycházel při posuzování zákonnosti převzetí pana J.S. pouze z předmětného oznámení PN ze dne 17. září 2015. Je však nutné zdůraznit, že při rozhodování o zákonitosti postupu zdravotního zařízení soud nevychází pouze z původního oznámení, ale i ze všech ostatních provedených důkazů (výslechu lékařů, výslechu umístěného člověka atd.). Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na nedostatečnost odůvodnění převzetí umístěného ze strany PN, přičemž sice zmiňuje i samotné oznámení PN, avšak to neznamená, že je jeho celkové rozhodnutí založeno pouze na tomto oznámení.
Soud druhého stupně řádně odůvodnil své rozhodnutí, když zkoumal naplnění všech tří zákonem daných podmínek. Tímto byl tedy naplněn požadavek důkladné kontroly přípustnosti převzetí do zdravotnického zařízení, který v sobě zahrnuje zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí soudů, jimiž dochází k omezení ústavně zaručeného práva na osobní svobodu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. I. ÚS 980/14, nález sp. zn. I. ÚS 1974/14 ze dne 23. března 2015). Není tak opodstatněná ani výtka dovolatelky dovozující případnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Protože tedy odvolací soud nezaložil svoje rozhodnutí pouze na konstatování nedostatečnosti předmětného oznámení, ale na prokázaném skutkovém stavu, ze kterého dovodil nenaplnění zákonných podmínek pro přípustnost převzetí do ústavu, nelze spatřovat případný rozpor napadeného rozhodnutí s již zmiňovaným stanoviskem Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006, tudíž nelze konstatovat, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Protože tak nebyl naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) je jako nepřípustné odmítl (§243c odst.1 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu