ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.660.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 660/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce I. M., zastoupeného JUDr. Taťánou Dokupilovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Stodolní 26, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, 2) České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 191/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2015, č. j. 11 Co 693/2014-639, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 16 C 191/2010-531, rozhodl, že žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci částku 510 616 150 Kč, se zamítá (výrok I.), že právo „žalovaného“ na spravedlivý proces, v řízení vedeném na Ministerstvu dopravy ČR na podkladě rozkladu žalovaného z dne 28. 6. 2004, č. j. 14/2006-160-RKN 3/2, bylo porušeno (výrok II.), že žalobce je povinen zaplatit České republice – Ministerstvu vnitra na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 486,15 Kč (výrok III.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice – Ministerstvu dopravy na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 837,15 Kč (výrok IV.).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 3. 2015, č. j. 11 Co 693/2014-639, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.), ve vztahu žalobce a 2. žalované rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), a žalobci uložil povinnost zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 234 Kč.
Usnesením ze dne 24. 3. 2015, č. j. 11 Co 693/2014-645, odvolací soud opravil svůj rozsudek ve výroku I. tak, že rozsudek okresního soudu se potvrzuje ve správném znění výroku II.: „Právo žalobce na spravedlivý proces, v řízení vedeném na Ministerstvu dopravy ČR na podkladě rozkladu žalobce ze dne 28. 6. 2004, č. j. 14/2006-160-RKN 3/2, bylo porušeno.“
Rozsudek odvolacího soudu napadl sám žalobce, nezastoupen advokátem, včasným dovoláním doručeným elektronicky soudu dne 5. 8. 2015.
Usnesením ze dne 31. 8. 2016, č. j. 16 C 191/2010-692, soud prvního stupně ustanovil k ochraně zájmů žalobce jako zástupce advokátku JUDr. Taťánu Dokupilovou. Toto usnesení po doručení žalobci a ustanovené zástupkyni nabylo právní moci dne 1. 10. 2016.
Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 3. 10. 2016, č. j. 16 C 191/2010-695, vyzval žalobce, aby předepsaným způsobem doplnil své podání a odstranil tím jeho vady, a to do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Dále uvedl, že nebude-li podání ve stanové lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, dovolací soud podání odmítne. Usnesení bylo doručeno právní zástupkyni žalobce dne 24. 10. 2016.
Právní zástupkyně žalobce svým přípisem ze dne 15. 11. 2016 (č. l. 698) adresovaným soudu prvního stupně podala žádost o zrušení svého ustanovení pro nedostatek součinnosti ze strany žalobce a současně požádala o prodloužení lhůty pro doplnění náležitostí dovolání.
Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. 16 C 191/2010-701, rozhodl, že lhůta k odstranění vad dovolání dle jeho usnesení ze dne 3. 10. 2016, č. j. 16 C 191/2010-695, se prodlužuje do 15. 1. 2017.
Doplnění dovolání sepsané advokátem bylo podáno u soudu dne 12. 1. 2017.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dovolání pro vady odmítl.
Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (odstavec 1 věta první). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (odstavec 2 věta první).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec 1 věta první). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeno v odstavci 2 písm. a) advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4).
Podle §241a v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238aú a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 4). K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241, se nepřihlíží (odstavec 5).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke plnění této podmínky; požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (odstavec 3).
Podle §243c odst. 1 věty prvé o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat dovolací soud odmítne.
Právní mocí dne 1. 10. 2016 (na usnesení je vyznačena právní moc dne 24. 9. 2016, patrně počítaná pouze od doručení usnesení pouze ustanovenému zástupci, nikoliv též od náhradního doručení žalobci) počala žalobci běžet nová dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která marně uběhla ke dni 1. 12. 2016 (čtvrtek). Protože právní zástupkyní žalobce doplněné dovolání bylo podáno k soudu až dne 12. 1. 2017, nelze k jeho obsahu přihlížet, a to minimálně ohledně vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a), nebo ohledně vymezení důvodu dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.).
K nesprávnému prodloužení lhůty pro doplnění dovolání soudem prvního stupně, které bylo učiněné usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. 16 C 191/2010-701, dovolací soud dodává, že lhůta pro doplnění dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.) je lhůtou zákonnou, jejíž zmeškání soud nemůže prominout (srov. §240 odst. 1 a 2 o. s. ř.), ani ji nemůže prodloužit (§55 o. s. ř. a contrario). To platí i v případě, že se tato lhůta odvíjí od lhůty stanovené soudem podle §241b odst. 2 o. s. ř. pro splnění podmínky uvedené v §241 o. s. ř., tj. povinné zastoupení advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Jiné řešení, tedy tolerování překročení zákonné lhůty, by znamenalo nedůvodné zvýhodnění jedné strany sporu a tím i porušení práva na spravedlivý proces.
Za situace, kdy usnesení soudu prvního stupně o prodloužení lhůty k doplnění dovolání bylo vydáno až poté, co již žalobci uplynula jak zákonná lhůta pro doplnění dovolání, tak nesprávně (nezákonně) soudem prvního stupně stanovená lhůta soudcovská, přičemž podání žádosti o prodloužení lhůty bez dalšího stavení soudcovské, natož pak zákonné lhůty nezpůsobuje, nelze v daném případě uzavřít, že by žalobce (jeho právní zástupkyně) zmeškal zákonnou lhůtu k doplnění dovolání v důsledku nesprávného postupu soudu. Pro tuto skutkovou odlišnost tak na daný případ nedopadají ani závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu, který za jistých okolností prolomení zákonné lhůty pro doplnění dovolání v důsledku nesprávného postupu soudu připouští (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3740/15, či tam citovanou prejudikaturu; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Protože k obsahu podání samotného dovolatele nelze podle §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu), posuzované dovolání pro nedostatek vymezení rozsahu a důvodu dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu