ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.67.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 67/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce R. E. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice u Jičína, PS 1/408, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 55 Co 361/2014-134, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2014, č. j. 27 C 265/2011-104, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR a Městského státního zastupitelství v Praze. Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že v době přechodného pobytu ve Vazební věznici Praha – Pankrác byla u žalobce provedena prohlídka jeho osobních věcí, jež měla mít výrazně šikanózní charakter, a podle žalobce byla provedena v rozporu s právními předpisy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. 12. 2014 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. 27 C 265/2011-149, tak, že žádost žalobce o ustanovení zástupce zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 30 Cdo 3891/2015-168, dovolání žalobce odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2016, č. j. 27 C 265/2011-170, které bylo žalobci řádně doručeno dne 9. 9. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 20. ledna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu