ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1028.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1028/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce L. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, proti žalované České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 252 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 271/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 21 Co 210/2016-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2015, č. j. 64 C 271/2013-30, ve věci samé (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 18. 9. 2009 pojistnou smlouvu č. 5747400519, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, schválené představenstvem žalované dne 10. 6. 2008 pod č. j. 2, verze ŽP-VPP-KÚP-0003 (dále jen „VPP“) a Doplňkové pojistné podmínky Samostatného úrazového pojištění pro dospělé/Doplňkové pojistné podmínky Samostatného úrazového pojištění pro dospělé ÚDS-BONUS, verze ŽP-DPP-KÚP-0005 (dále jen „DPP“), které byly žalobci předány při podpisu pojistné smlouvy a s nimiž byl seznámen. Shora uvedenou pojistnou smlouvou si účastníci sjednali úrazové pojištění pro smrt následkem úrazu, pro trvalé následky úrazu a dobu nezbytného léčení úrazu s denním plněním. O uzavření shora uvedené pojistné smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce dne 14. 2. 2010 utrpěl úraz, spočívající v přetržení nadhřebenového svalu, byl léčen podle stanovené diagnózy a žalovaná mu poskytla pojistné plnění ve výši 98 000 Kč. Výši pojistného plnění žalovaná vypočetla na základě Oceňovací tabulky pro stanovení výše pojistného plnění z úrazového pojištění [„TABULKA A Plnění za dobu nezbytného léčení úrazu (denní plnění)“, položka 157 (úplné přetržení svalu nadhřebenového, rotátorové manžety, léčeno operací) s maximální dobou nezbytného léčení („DNL-MAX“) 98 dní], při přepočtovém koeficientu 1 pro sjednanou denní pojistnou částku 1 000 Kč.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že předložené součástí oceňovacích tabulek a tím i součástí pojistné smlouvy je i tzv. přepočtová tabulka. Z obsahu přepočtové tabulky podle odvolacího soudu plyne, že ji lze použít pouze v případě, že by pojištěnému vznikl nárok na navýšení maximální hranice počtu dní nezbytného léčení, avšak předmětná pojistná smlouva ani VPP a DPP možnost takového navýšení nepřipouštějí. Takové navýšení bylo možné podle Všeobecných pojistných podmínek schválených představenstvem žalované dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4, které však pozbyly účinnosti přijetím VPP a DPP. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu dne 18. 9. 2009, tedy po 10. 6. 2008, kdy nabyly účinnosti VPP a DPP, a proto nelze převodovou (přepočtovou) tabulku použít.
Pro tento závěr podle odvolacího soudu svědčí i označení doby nezbytného léčení ve dnech, jež je ve Všeobecných pojistných podmínkách schválených představenstvem žalované dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4 a v přepočtové tabulce označena jako „DNL-D“, zatímco v DPP (čl. 2, bod 6.1.) jako „DNL-15“.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny. Jako dovolací důvod uvedl dovolatel nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.)
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že přepočtová tabulka není v nyní projednávané věci vzhledem k datu uzavření pojistné smlouvy použitelná. Mezi účastníky bylo podle dovolatele nesporné, že oceňovací tabulky, jejichž součástí je i tzv. přepočtová tabulka, jsou součástí pojistné smlouvy, neboť žalovaná ve svém vyjádření v rámci řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem činila spornou pouze otázku, zda přepočtová tabulka může prolomit ujednání v oceňovacích tabulkách ohledně maximální doby léčení. Odvolací soud pochybil, pokud tuto skutečnost pominul. Protože jsou oceňovací tabulky, jejichž součástí je i přepočtová tabulka, nedílnou součástí pojistné smlouvy, je žalovaná podle dovolatele povinna se těmito tabulkami řídit bez ohledu na to, zda je na ně odkaz v pojistné smlouvě, ve všeobecných pojistných podmínkách či v doplňkových pojistných podmínkách.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelem formulovaná otázka procesního práva, zda „pokud je v rámci řízení účastníky řízení učiněno nesporným, že určitý listinný důkaz je platný a účinný, účastníci řízení z tohoto důkazu vycházejí a tento nerozporují, je soud povinen k tomuto přihlédnout“, nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud tuto otázku neřešil a jeho rozhodnutí na řešení této otázky nespočívá. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013) dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Dovolatel navíc u této otázky přehlíží, že závěr o tom, zda oceňovací, resp. přepočtová tabulka je součástí předmětné pojistné smlouvy, není závěrem skutkovým. Z dikce §120 odst. 4 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014 jde o §120 odst. 3 o. s. ř.) však vyplývá, že účastníci mohou učinit nespornými pouze skutkové okolnosti a nikoli jejich právní hodnocení, které je výlučně věcí soudu (srov. shodně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1478/2002, uveřejněný pod číslem 76/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 622/2011).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohly založit ani podle dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené otázky hmotného práva, zda je právnická osoba podnikající v oboru pojišťovnictví (pojišťovna) právně vázána svým jednostranným právním jednáním spočívajícím ve vydání dokumentu – oceňovacích tabulek, které učinila a které nepozbylo účinnosti, a to i za situace, kdy na takový dokument – oceňovací tabulky neodkazuje pojistná smlouva, všeobecné pojistné podmínky či dodatečné pojistné podmínky; zda je dokument, který vydá právnická osoba podnikající v oboru pojišťovnictví (pojišťovna) v rámci své činnosti, a který se vztahuje k uzavřené pojistné smlouvě, nedílnou součástí pojistné smlouvy; zda jsou součástí pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi klientem a pojišťovnou tzv. oceňovací tabulky, jejichž součástí je přepočtová tabulka, popř. jiný dokument, který pojišťovna sama vydá; zda je přepočtová tabulka, která je součástí oceňovacích tabulek, které vydala právnická osoba podnikající v oboru pojišťovnictví (pojišťovna) a která obsahuje ujednání, dle kterého platí, že doba nezbytného léčení vychází z počtu dní, po kterou se pojištěný skutečně léčil, schopna prolomit ujednání v oceňovacích tabulkách, které vydala právnická osoba podnikající v oboru pojišťovnictví (pojišťovna), a které obsahují u každé položky maximální dobu léčení, za kterou bude vyplaceno pojistné plnění, a to u sjednaného pojištění za dobu nezbytného léčení ve dnech.
Všechny tyto otázky jsou pouhými variacemi jediné otázky, která však nemohla založit přípustnost dovolání, neboť jde o otázku jednoduchou, jejíž řešení vyplývá z právní úpravy, a proto není zapotřebí její řešení v rozhodovací praxi soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4847/2014 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4189/2014). Řešení této otázky plyne z §489 občanského zákoníku, podle něhož „závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně“, a z §4 odst. 4 věty první zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, který stanoví, že „součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě.“
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně, a v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není vzhledem k §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalované byl dovolatel zavázán za řízení před soudem prvního stupně, ani výše nákladů odvolacího řízení, nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. 6. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu