ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.12.2017.2
sp. zn. 32 Cdo 12/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně TRAIVA, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Pohraniční 678/104, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 25380141, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Poruba, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, zastoupené opatrovníkem Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o nahrazení projevu vůle žalované, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 272/2002, o odvolání opatrovníka žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2016, č. j. 8 Co 622/2009-1247, takto:
Řízení o odvolání opatrovníka žalované Mgr. Petra Vaňka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2016, č. j. 8 Co 622/2009-1247, se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Co 622/2009-1236, Krajský soud v Ostravě v průběhu odvolacího řízení zprostil výkonu funkce opatrovníka žalované advokátku JUDr. Šárku Apltauerovou (první výrok) a ustanovil žalované pro toto řízení opatrovníkem advokáta Mgr. Petra Vaňka (druhý výrok). Proti druhému výroku tohoto usnesení podal ustanovený opatrovník odvolání a pro případ, že je soud neshledá přípustným, navrhl, aby toto podání bylo posouzeno jako žádost opatrovníka o zrušení ustanovení.
V záhlaví označené usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě žádost o zrušení ustanovení Mgr. Vaňka opatrovníkem žalované zamítl, napadl opatrovník opravným prostředkem označeným jako odvolání a argumentuje ve prospěch názoru, že odvolání proti tomuto usnesení je přípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodů 1 a 7, části první, článku II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2, části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) totiž odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by při tom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014, jež jsou – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – veřejnosti dostupná na http//: www. nsoud.cz ).
Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015, odmítl, a dále např. usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013, či ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1, věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu druhého výroku napadeného usnesení, jelikož dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu a muselo by být odmítnuto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.; nejde totiž o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (srov. §237 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí taxativně vypočtených v §238a o. s. ř.
O nákladech tohoto řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu