ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1266.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1266/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně OVB Allfinanz, a.s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Baarova 1026/2, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 48040410, zastoupené Mgr. Tomášem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 61/11, proti žalované T. R. , zastoupené JUDr. Jiřím Vyvadilem, advokátem se sídlem v Praze, Panenky 353/12, o zaplacení 134 914 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 400/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 91 Co 492/2015-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2015, č. j. 8 C 400/2014-65, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 odmítl odvolání žalované proti jeho rozsudku pro zmeškání ze dne 30. 3. 2015, č. j. 8 C 400/2014-41, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, a ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalovaná nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), neboť prostřednictvím zvoleného zástupce JUDr. Jiřího Vyvadila, jemuž udělila plnou moc k zastupování, řádné dovolání nepodala – jmenovaný dovolání podané samotnou dovolatelkou nedoplnil a ani ho nenahradil vlastním podáním; vzhledem k §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu