ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1521.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1521/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MUDr. H. N. , dříve podnikající pod identifikačním číslem 75111306, zastoupené Mgr. Romanou Petrovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 244/18, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze – Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 5 679,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 189/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 8 Co 274/2016-65, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 8 Co 274/2016-65, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2016, č. j. 56 C 189/2014-58, se mění tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 3 a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 13. 5. 2014 se žalobkyně po žalované zdravotní pojišťovně domáhá zaplacení částky 5 679,51 Kč s úrokem z prodlení z titulu úhrady za zdravotní služby, které poskytla v říjnu 2013, v listopadu 2013, v prosinci 2013, v lednu 2014 a v březnu 2014 pojištěncům žalované na základě smlouvy uzavřené s účinností od 14. 12. 2009 se Zdravotní pojišťovnou MÉDIA, následně zrušenou bez likvidace sloučením se žalovanou. Žalobu podala u Okresního soudu v Ostravě, v jehož obvodu má sídlo organizační složka žalované, regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 3. 2016, č. j. 56 C 189/2014-58, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu, kterou uplatnila žalovaná.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě k projednání a rozhodnutí v posuzované věci je založena ustanovením §87 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná má v obvodu tohoto soudu regionální pobočku, jež je podle §12 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, organizační složkou žalované, a spor se této organizační složky týká.
Odvolací soud popsal vývoj právní úpravy obsažené v ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. od 1. 1. 2001 a usoudil, že podstatnou byla změna provedená zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a že omezení aplikace místní příslušnosti na výběr dané pouze na subjekty podnikatelské z důvodové zprávy k tomuto zákonu nevyplývá, naopak je zřejmý záměr rozšířit aplikaci §87 písm. c) o. s. ř. na organizační složky právnické osoby. Na základě toho uzavřel, že má-li žalovaná svou organizační složku a spor se týká činnosti této organizační složky, má žalobkyně možnost výběru místně příslušného soudu pro projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni podle §87 písm. c) o. s. ř., i když žalovaná není podnikatelem.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jež shledává přípustným pro řešení otázky procesního práva, „zda se pravidlo místní příslušnosti na výběr dané dle §87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014, užije pouze v případě sporu, kdy na straně žalované vystupuje podnikatel, nebo jej lze aplikovat i na případ sporu mezi poskytovatelem zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou, pakliže se spor týká organizační složky zdravotní pojišťovny jako žalované“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, č. j. 23 Cdo 2023/2016-141, a ze dne 30. 9. 2016, č. j. 23 Cdo 4268/2016-75.
Dovolatelka zdůrazňuje, že v ustanovení §87 písem. c) o. s. ř. je pregnantně určeno, za jakých okolností jej lze aplikovat, a není dán prostor pro jeho extenzivní výklad. Poukazuje na to, že v citovaném ustanovení použitý pojem „závod“ je vymezen v §502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Z toho je dle jejího mínění zřejmé, že ustanovení §87 písm. c) dopadá pouze na podnikatele. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že novelizace občanského soudního řádu provedená zákonem č. 293/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014 nepřinesla omezení místní příslušnosti na výběr dané, podle jejího názoru však došlo ke zúžení okruhu subjektů, u nichž lze využít místní příslušnosti na výběr dané dle §87 písm. c) o. s. ř., na podnikatele, jejichž podnik je tvořen organizačními složkami, již zákonem č. 30/2000 Sb. Závěrem vyjádřuje přesvědčení, že extenzivní výklad ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. by byl porušením práva na zákonného soudce, zakotveného v čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a nepřípustným zásahem do tohoto ústavně garantovaného práva.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že „se návrh žalované na vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě přijímá a věc se předává k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému“, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně zde není dán žádný důvod pro omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 o. s. ř.
Protože Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by se měl od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit (posoudit předmětnou otázku procesního práva jinak), je dovolání též důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, vydaném v řízení, v němž dovolatelka rovněž vystupovala jako žalovaná, že §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001, předvídá možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1. 1. 2014 pak podle závodu žalovaného. Závod podle §502 o. z. představuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. V současném znění, stejně jako ve znění do 31. 12. 2013, tak jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem, obchodní závod podle §502 o. z. tudíž vytváří pouze podnikatel. Místní příslušnost daná na výběr dle §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tak umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky – svého závodu, za předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle §420 až §421 o. z. nahlížet. Žalobkyně tak nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř.
Protože též v souzené věci je předmětem řízení nárok na plnění z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy nárok ze závazkového vztahu v oblasti, v níž žalovaná nevykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem ve smyslu §420 odst. 1 o. z. a nemá k podnikání v této oblasti ani živnostenské nebo jiné oprávnění ve smyslu §421 odst. 2 o. z. (nemůže je mít, neboť v ní má podnikání zákonem výslovně zapovězeno), nelze ji v takovém závazkovém vztahu (se zřetelem k této činnosti, srov. §420 odst. 1 o. z.) za podnikatele považovat ani nelze mít za to, že je podnikatelem [srov. shodně Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1608 až 1612]. V intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2023/2016 (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ) tak v souzené věci předpoklady pro volbu místně příslušného soudu podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou.
Shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud např. i v usneseních ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3309/2016, z téhož dne, sp. zn. 32 Cdo 3366/2016, a ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4219/2016). Protože Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by měl příslušnou otázku procesního práva řešit jinak, je dovolání nejen přípustné, nýbrž zároveň též důvodné, neboť nelze než uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout [§243d písm. b) o. s. ř.].
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Je-li výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že žalobkyně nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř., pak je místně příslušným obecný soud žalované, jímž je Obvodní soud pro Prahu 3.
Nejvyšší soud proto podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, jak je uvedeno shora.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu