ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3577.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3577/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně JUSTRINON MANAGEMENT s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Modřany, U vlečky 1749/4, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 29216842, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému J. K. , o zaplacení částky 11 091,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 84/2015, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 28 Co 391/2016-64, takto:
I. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 28 Co 391/2016-64, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. 34 C 84/2015-58, ve výroku pod bodem I zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, č. j. 34 C 84/2015-41, pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání a ve výroku pod bodem II uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 275 Kč.
Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný opravným prostředkem, označeným jako odvolání, v němž uvedl, že s napadeným rozhodnutím „nesouhlasí z důvodů procesního práva“.
Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) totiž odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava České republiky (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 3 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013, či ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení.
Dovolání proti tomuto rozhodnutí v jeho prvnímu výroku by bylo nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 - srov. bod 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích tohoto ustanovení vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení. Peněžité plnění přiznané, případně nepřiznané, výrokem o nákladech řízení totiž nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy nebo z pracovněprávního vztahu, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání směřující proti tomuto výroku by tak muselo být odmítnuto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Dovolání proti druhému výroku napadeného rozhodnutí by pak nebylo přípustné proto, že není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015). V situaci, kdy napadeným nákladovým výrokem nebyla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a jemu samému podle obsahu spisu náklady, které by mohly přesahovat limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, v odvolacím řízení nevznikly, nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla žalovanému způsobena újma na jeho právech, která by zrušením, příp. změnou napadeného výroku mohla být odstraněna. Dovolání proti tomuto výroku by proto muselo být podle §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. rovněž odmítnuto.
Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. odůvodněn tím, že žalovaný sice z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho odvolání muselo být zastaveno, žalobkyni však podle obsahu spisu žádné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu