ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3741.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3741/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ENERGY WAY a. s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Přístavní 483/27, identifikační číslo osoby 28231759, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1529/2, proti žalovanému Moravskému Peněžnímu Ústavu - spořitelnímu družstvu , se sídlem v Praze - Novém Městě, Senovážné náměstí 1375/19, identifikační číslo osoby 25307835, zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, o určení neexistence dluhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 99/2015, o dovolání společnosti Landesbank Baden - Württemberg , se sídlem ve Stuttgartu, Karlsruhe, Mannheimu a Mohuči, s obchodní adresou ve Stuttgartu, Am Hauptbahnhof 2, D-70173, Spolková republika Německo, zastoupené Andreasem Ueltzhöfferem, advokátem se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 91 Co 559/2015-168, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 12. 2015, č. j. 27 C 99/2015-112, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl námitku žalovaného o nepřípustnosti vedlejšího účastenství na straně žalobkyně, společnosti EAST Portfolio s. r. o., se sídlem v Praze 5, Vítězná 125/3, identifikační číslo osoby 02448254, a rozhodl o připuštění vstupu této společnosti do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že nepřipustil vstup společnosti EAST Portfolio s. r. o. do řízení jakožto vedlejší účastnice na straně žalobkyně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání společnost Landesbank Baden - Württemberg, se sídlem ve Stuttgartu, Karlsruhe, Mannheimu a Mohuči, s obchodní adresou ve Stuttgartu, Am Hauptbahnhof 2, D-70173, Spolková republika Německo.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Zakládá-li §240 odst. 1 o. s. ř. oprávnění účastníka podat dovolání, vymezuje tím osobu oprávněnou použít tento mimořádný opravný prostředek. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k podání dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Podala-li dovolání společnost Landesbank Baden - Württemberg, podal ho subjekt, který k podání dovolání není oprávněn, neboť není účastníkem řízení (a ani v žádné jeho fázi nebyl). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/ 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/07, in www.usoud.cz ) by dovolatelka nebyla oprávněna k podání dovolání ani tehdy, pokud by byla vedlejší účastnicí řízení, za niž se v dovolání označuje (ale jíž není a ani v žádné fázi řízení nebyla). Pro úplnost lze dodat, že s přihlédnutím k právní úpravě občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2013 Nejvyšší soud posléze zaujal názor, že vedlejší účastník řízení může podat dovolání jen proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu