ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.5833.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 5833/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, proti žalovanému Družstvu DADA COMPANY , se sídlem v Čížové, Nová Ves 3, PSČ 397 01, identifikační číslo osoby 26108119, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161/13, PSČ 767 01, o zaplacení 400 036 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 151/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2016, č. j. 19 Co 1367/2016-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 390,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění:
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda existuje příčinná souvislost mezi nesplněním povinnosti zaměstnavatele zajistit pro svého zaměstnance lékařskou preventivní prohlídku a vznikem škody způsobené vynaložením nákladů, které žalobkyně uhradila na léčení zaměstnance poškozeného v důsledku pracovního úrazu.
Taková otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť existence příčinné souvislosti není otázkou právní, nýbrž skutkovou (srov. k tomu závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz , a dále např. v rozsudku ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1025, usnesení ze dne 26. 2. 2008, 25 Cdo 1024/2007, a důvody usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007, uveřejněného pod číslem 109/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zkoumat, zda je závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti v souzené věci správný, by proto znamenalo podrobit dovolacímu přezkumu správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, ten však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy též ve výroku o nákladech odvolacího řízení, ve vztahu k němu však na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a jeho důvodu rezignovala. Tento nedostatek obligatorní náležitosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení v příslušném rozsahu, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. 6. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu