ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.876.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 876/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Z. S. , zastoupené Mgr. Petrem Slovákem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Holečkova 657/29, PSČ 150 00, proti žalované NN Životní pojišťovně N. V. , se sídlem v Rotterdamu, Weena 505, Nizozemí, jednající organizační složkou NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Nádražní 344/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 40763587, zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 274/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 35 Co 354/2016-222, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2016, č. j. 4 C 274/2009-200, tak, že řízení se nezastavuje, není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda označení žalované v žalobě je vadou podání odstranitelnou postupem podle §43 o. s. ř. či zda jde o nedostatek podmínky řízení odůvodňující postup podle §104 o. s. ř., neboť je žalován někdo, kdo nemá procesní subjektivitu, odchýlil od judikatury dovolacího soudu, například od „rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka 21 Cdo 1027/2010 ze dne 4. prosince 2014“. V tom však dovolatelce přisvědčit nelze.
Je tomu tak již z toho důvodu, na který poukazuje ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně, totiž že v usnesení ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 (jež má dovolatelka zjevně na mysli a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud neřešil tutéž procesní situaci, o niž se jedná v souzené věci, nýbrž posuzoval stav, kdy žalobkyně na výzvu soudu výslovně uvedla, že svou žalobu směřuje proti organizační složce zahraniční právnické osoby.
Zejména však byla dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů v otázce označení účastníka řízení v žalobě, vyplývající ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. Cpjn 90/97, překonána usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněným pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Velký senát vyšel ze závěrů tam citovaných rozhodnutí Ústavního soudu, podle nichž obecné soudy mají povinnost poučit žalobce ve věci správného označení účastníků, a to i tehdy, je-li žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, respektive je-li v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. S přihlédnutím k tomu pak velký senát zformuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce), přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci), je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republiky (kraje, obce), lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu (§43 o. s. ř.), kterou žalobce sám zhojil.
V usnesení ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3643/2014, pak Nejvyšší soud dovodil, že tyto závěry se uplatní i v situaci, kdy ze žaloby nebylo zřejmé, zda účastníkem řízení měla být zahraniční právnická osoba anebo organizační složka této zahraniční právnické osoby, prostřednictvím které tato právnická osoba na území České republiky jedná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1220/2013, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, a ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2799/2015). Procesní situace, na jejímž základě Nejvyšší soud rozhodoval ve věci sp. zn. 23 Cdo 3643/2014, je přitom v podstatném obdobná té, kterou řešil odvolací soud ve zde souzené věci.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25 . 7. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu