ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.151.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 151/2017-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. G. , zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované M. T. , zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8, o zaplacení 1.928.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 96/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2016, č. j. 18 Co 143/2015-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. srpna 2016, č. j. 18 Co 143/2015-199, potvrdil rozsudek ze dne 13. ledna 2015, č. j. 30 C 96/2012-154, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 710.000 Kč s úrokem 9 % ročně od 1. 9. 2006 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 710.000 Kč ve výši 7,5 % ročně od 15. 9. 2012 do zaplacení, a 1.218.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 15. 9. 2012 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. Podrobně se vyjádřila ke všem dovolacím námitkám a zcela se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Předmětem řízení byly dva samostatné nároky - nárok na zaplacení 710.000 Kč z titulu půjčky a nárok na vrácení hyperrochy ve výši 1.218.000 Kč. Právo na vrácení půjčky soudy shledaly promlčeným. Co se týče hyperrochy, kterou měl žalobce žalované předat poté, co zpeněžil byt, který na něj podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva převedla, dospěly soudy k závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že uvedenou finanční částku žalované vyplatil; nadto i toto právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla shledána neplatnou) posoudily jako promlčené.
Pokud jde o žalobou uplatněný nárok na vrácení půjčky, nelze přisvědčit dovolateli, že by „v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka …promlčecí doby upravené v ustanovení §101 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jejího případného „přetržení“ respektive „stavení“ a následného pokračování jejího běhu za situace, kdy věřitel z půjčky ještě před jejím uplynutím uspokojí svoji pohledávku za dlužníkem z výtěžku zpeněžení nemovitosti, kterou na něj dlužník převedl (neplatnou) smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva“ . Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2224/2013, přijal a odůvodnil závěr, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem nemůže nic změnit na tom, že mezi účastníky byl založen právní vztah ze smlouvy o půjčce, z něhož se věřitel mohl domáhat plnění; pokud tak neučinil do marného uplynutí promlčecí doby, je dlužníkem vznesená námitka promlčení práva důvodná a právo nelze přiznat (jinak řečeno pohledávku věřitele ze smlouvy o půjčce nemohla ovlivnit neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva). Odvolací soud vyřešil otázku promlčení práva žalobce na vrácení půjčky v souladu s uvedeným závěrem, od něhož není důvodu se odchylovat ani v nyní posuzovaném případě.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí sice uvedl, že námitkou promlčení žalobou uplatněného práva je třeba zabývat se přednostně, shodně se soudem prvního stupně však založil svůj závěr o nedůvodnosti nároku na „vrácení hyperrochy“ především na skutkovém závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že žalované hyperrochu skutečně vyplatil. Námitky, jimiž žalobce oproti odvolacímu soudu prosazuje, že předloženými listinami prokázal, že žalované finanční obnos 1.218.000 Kč coby hyperrochu vyplatil, jsou bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario); skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Obstojí-li skutkový závěr, že žalobce žalované částku 1.218.000 Kč ve skutečnosti nikdy nepředal, je - logicky vzato - nadbytečné zabývat se dovolacími námitkami zpochybňujícími závěr odvolacího soudu, že rovněž právo žalobce na zaplacení částky 1.218.000 Kč je promlčeno. Stejné pak platí o výtkách, že odvolací soud v této souvislosti nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení §107 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. nic zák.“).
Přípustnost dovolání v posuzované věci nezakládá řešení právní otázky poměření námitky promlčení práva korektivem dobrých mravů, kterou dovolatel označil za dosud dovolacím soudem neřešenou. Nejvyšší soud ve své početné judikatuře zabývající se touto právní otázkou přijal a odůvodnil závěr, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp.zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, nebo rozsudky ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, a ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2244/2015, případně nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, a ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 581/06). O jednání vykazujícím znaky úmyslu poškodit či znevýhodnit žalobce přitom není možno uvažovat z okolností týkajících se vzniku žalobou uplatněného práva, tj. nároku věřitele z titulu půjčky. Stejně tak jsou pro posouzení námitky promlčení jako výkonu práva v rozporu s dobrými mravy bezvýznamné okolnosti, které nastaly až po zahájení řízení, resp. poté, co byla námitka promlčení ve sporu uplatněna. Bez významu je rovněž případný příslib dlužníka splnění dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009).
Uvedená hlediska odvolací soud při posuzování případného rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy respektoval. Dovodil, že žalovaná promlčení práva žalobce na vrácení půjčky nezavinila, ani k němu nepřispěla s úmyslem žalobce poškodit, zohlednil, že žalobce odmítl nabídku žalované převzít pohledávku za A. B. na zaplacení 750.000 Kč z titulu půjčky a že věděl o řízení na určení neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva včas (před uplynutím promlčecí doby k uplatnění práva na vrácení půjčky). Nelze přehlédnout, že žalobce se revize uvedeného závěru domáhá na základě selektivně vybraných skutečností vázajících se k postupu účastníků při uzavírání jednotlivých smluv (tj. okolností týkajících se vzniku žalobou uplatněného práva, které jsou z hlediska posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy bezvýznamné; viz výše), a pomíjí ucelený obraz skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů vycházely. Závěry dovozené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, jehož se žalobce dovolává při prosazení názoru, že námitka promlčení, kterou žalovaná uplatnila, je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, se týkaly skutkově zcela odlišné věci (námitku promlčení vzneslo město za situace, kdy nedostálo svému slibu napravit porušení právní povinnosti a vyřešit nároky poškozených cestou soudního sporu proti třetí osobě, přičemž poškození se na takové výslovné ujištění spolehli) a na nyní posuzovanou věc nedopadají.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. října 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu