ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3041.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3041/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně H. P. se sídlem Praha 9, Poděbradská 777/9d, identifikační číslo osoby: 602 41 101, zastoupené JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1618/30, proti žalovaným 1/ A. Č. a 2/ E. Č., zastoupeným JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, o 390.172 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 345/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2015, č. j. 9 Co 496/2015-217, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 8. 2015, č. j. 9 Co 496/2015-217, potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2015, č. j. 12 C 345/2010-206, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem odejmul žalobkyni osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností od 6. 6. 2011, přiznané jí usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2011, č. j. 12 C 34/2010-48. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně v době, kdy bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, podmínky pro jeho přiznání nesplňovala, neboť - jak vyšlo dodatečně najevo - zatajila skutečnosti rozhodné pro posouzení otázky, zda jsou u ní dány předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., či nikoli.
Usnesení odvolacího soudu, které obsahovalo nesprávné poučení, že proti němu není dovolání přípustné, bylo doručeno zástupci žalobkyně JUDr. Pavlu Dukátovi dne 11. 9. 2015.
Usnesení odvolacího soudu napadla sama žalobkyně, ač v té době byla zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Dukátem, včasným dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 10. 2015.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 12 C 345/2010-229, vyzval právního zástupce žalobkyně, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení nahradil dovolání podané žalobkyní svým podáním, nebo aby alespoň potvrdil, že se s ním ztotožňuje. Současně ho poučil, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li tento nedostatek ve stanovené lhůtě odstraněn. Usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 28. 4. 2016.
Dne 15. 5. 2016 došla soudu prvního stupně žádost právního zástupce žalobkyně o prodloužení stanovené lhůty do 27. 5. 2016 z důvodu, že žalobkyně je nekontaktní.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 12 C 345/2010-233, prodloužil lhůtu ke splnění podmínky sepisu dovolání advokátem (§241 odst. 4 o. s. ř.) do 27. 5. 2016. Usnesení bylo právnímu zástupci doručeno dne 30. 5. 2016. Dovolání sepsané právním zástupcem žalobkyně bylo doručeno soudu prvního stupně dne 1. 6. 2016.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, jejíž nedostatek je sice odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, ovšem kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006). Nutnost povinného zastoupení účastníka (fyzické osoby), který sám nemá právnické vzdělání, advokátem, popř. notářem v řízení o dovolání vyplývá z mimořádnosti tohoto opravného prostředku a je výslovně zakotvena v §241 odst. 1 o. s. ř.
Požadavek povinného zastoupení přitom není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta (popřípadě že mu je advokát jako zástupce ustanoven rozhodnutím soudu), nýbrž s ohledem na dikci ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání tímto advokátem také sepsáno. Proto sepíše-li si dovolatel dovolání sám, ač je advokátem zastoupen, je nezbytné ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., aby tento advokát postupoval podle §241 odst. 4 o. s. ř.; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2000, pod číslem 64, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4204/2013).
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě právním zástupcem žalobkyně sepsané dovolání bylo podáno nejen po uplynutí soudem stanovené lhůty (tj. po uplynutí patnácti dnů ode dne 28. 4. 2016, kdy bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2016, č. j. 12 C 345/2010-229), ale i po 27. 5. 2016, tedy po uplynutí lhůty, kterou si právní zástupce sám stanovil v žádosti o prodloužení lhůty k sepisu dovolání a kterou soud prvního stupně akceptoval v usnesení ze dne 24. 5. 2016, č. j. 12 C 345/2010-233, nemohl dovolací soud k dovolání sepsanému právním zástupcem žalobkyně přihlédnout (§241b odst. 3 o. s. ř.). Pro nesplnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 4 o. s. ř. nepřihlédl ani k (včasnému) dovolání podanému žalobkyní osobně (§241a odst. 5 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů řízení o dovolání žalobkyně podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2806/2014, a ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3395/2015, proti nimž podané ústavní stížnosti byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné usneseními Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 924/15, a ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2884/15).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodl, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu