ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3750.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3750/2017-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. K. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Lipová 1581/7, proti žalované S. K. , zastoupené Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem Jablonec nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o 3.332 EUR a 11.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 307/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. 3. 2017, č. j. 36 Co 388/2016-126, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 36 Co 388/2016-126, potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 13. 10. 2016, č. j. 10 C 307/2012-101, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl, že základ žaloby na zaplacení 7 % podílu na zisku hudební skupiny je po právu.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které žalobce navrhl odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1,7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich samostatně vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, to znamená, že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ve vztahu k jediné námitce, která vystihuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., týkající se srozumitelnosti právního úkonu ve smyslu §37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), žalovaná nedostála své povinnosti vymezit řádně obligatorní náležitost dovolání - jeho přípustnost. Dovolací soud se nemohl správností právního posouzení nastolené otázky odvolacím soudem zabývat, jelikož dovolání trpí v této části vadou, kterou žalovaná včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranila.
Ostatní dovolací námitky žalované primárně nezpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž směřují proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, že žalobci vznikl nárok na 7% podíl na zisku za rok 2009 z titulu smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne 21. 3. 2007 ve znění dodatku ze dne 25. 4. 2008, kterou účastníci uzavřeli ve smyslu §24a zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění do 31. 12. 2012. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno (tj. co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků vyjádřených ve smlouvě - k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod č. 46). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Odvolací soud založil svůj právní závěr na zjištění, že předmětem dohody účastníků byl mimo jiné 7% podíl žalobce ze zisku skupiny ročně, který nebyl vázán na výkon činnosti žalobce pro skupinu. Naproti tomu žalovaná prosazuje vlastní skutkovou verzi, že zisk žalobci náležel pouze za výkon práce stejně jako ostatním členům skupiny, přičemž žalobce v roce 2009 již ve skupině nepůsobil. Nastoluje-li žalovaná řešení otázky (kterou považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou), „zda a jak se má nahlížet k okolnostem, ze kterých účastníci vycházeli při uzavírání smlouvy…“ přičemž prosazuje vlastní verzi skutkového stavu, resp. vlastní výklad smluvních ujednání (že žalobce měl i nadále v kapele působit, což bylo do konce roku 2008 splněno, a že o jiné variantě se v době uzavření smlouvy neuvažovalo), domáhá se výhradně odlišného hodnocení důkazů; přehlíží přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolací soud proto konstatuje, že žalovaná brojí proti správnosti právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem, jelikož teprve na vlastní skutkové konstrukci staví od odvolacího soudu odlišné právní závěry, včetně argumentů, jimiž odůvodňuje svůj právní názor, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.
Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že v převážné míře neprovedl důkazy, které navrhovala v podání ze dne 25. 4. 2014, nezpochybňuje žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení - pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Namítá-li žalovaná, že vlastnictví ke skupině nebylo součástí SJM, a že je proto nebylo možné vypořádat dohodou podle §24a zákona o rodině, pomíjí, že napadený rozsudek na této otázce nespočívá.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu