ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.393.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 393/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. Š. , a b) P. D. , zastoupených JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, proti žalovanému F. Š. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem se sídlem v Kladně, Wolkerova 2766, o 600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 402/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, č.j. 17 Co 241/2016-168, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miroslava Mošny, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2016, č.j. 5 C 402/2014-141, tak, že žalobu, kterou se každý z žalobců po žalovaném domáhal zaplacení 300.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl – na rozdíl od soudu prvního stupně – k závěru, že uzavření smlouvy o půjčce nebylo prokázáno, takže je třeba vycházet z toho, že žádný právní důvod plnění nebyl od počátku dán. Žalovaný se tak plněním bez právního důvodu na úkor žalobců bezdůvodně obohatil a vznikla mu povinnost plnění žalobcům vrátit. Žalobci věděli již při vkladu částky 600.000 Kč, kdo je majitelem účtu a v čí prospěch tedy plní. Dvouletá subjektivní promlčecí doba začala běžet 2. 4. 2012, žaloba byla podána 22. 8. 2014; odvolací soud proto uzavřel, že právo žalobců uplatněné žalobou nelze z důvodu promlčení, které žalovaný namítl, přiznat.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Namítají-li dovolatelé pouze nesprávnost postupu odvolacího soudu ohledně poučovací povinnosti podle §118a o.s.ř., nepředvídatelnost a překvapivost jeho rozhodnutí, vytýkají vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval.
Nad rámec shora uvedeného je třeba připomenout, že postup podle §118a o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle §118a o.s.ř. přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3090/2008).
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu