ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3942.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3942/2017-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně LIMEX ČR, s. r. o. se sídlem Praha 4, Vídeňská 744/2, identifikační číslo 253 32 309, zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem Příbram, Střelecká 26, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Janem Havlíčkem, advokátem se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 110/64, o zaplacení 78.806 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 365/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 55 Co 353/2016-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.517,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Košťála, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 55 Co 353/2016-100, potvrdil rozsudek ze dne 13. 4. 2016, č. j. 15 C 365/2015-73, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 78.806 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalobkyně; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které žalobkyně navrhla odmítnout, resp. zamítnout.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 29. 9. 2017 (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, že žalobkyni náleží cena za provedené dílo ve smyslu §2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu. Odvolací soud vyšel ze zjištění, které je v dovolacím řízení nezpochybnitelné, že žalobkyně (zhotovitelka) uzavřela se žalovaným (objednatelem) smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla pokládka koberců v objektu Čertova chata na Š. za cenu 78.806 Kč. Žalobkyně upozornila žalovaného na nevhodnost jeho příkazu neupravovat podklad pod novými koberci, což znamenalo nalepit v některých případech podlahovou krytinu na nevyštěrkovaný povrch nebo přímo na staré koberce, žalovaný však, z důvodu co nejnižší ceny za dílo, na zhotovení díla podle svého pokynu trval. Žalobkyně dílo provedené podle příkazu žalovaného dokončila a žalovanému je dne 21. 11. 2014 předala. Ačkoli žalovaný dílo převzal bez výhrad (tedy jako zjevně sloužící svému účelu), sjednanou cenu žalobkyni nezaplatil a dne 23. 2. 2015 jí vytkl vady díla spočívající v odlepování a nafukování koberce. Žalovaný v dovolání na základě vlastního hodnocení provedených důkazů prosazuje od odvolacího soudu odlišnou skutkovou verzi, že žalobkyni žádné nevhodné příkazy neuděloval, že žalobkyně jej neupozorňovala na nevhodnost příkazu pokládat podlahovou krytinu bez předchozí úpravy a přípravy podkladů, že dílo neslouží svému účelu, a tudíž není dokončeno; teprve na této verzi skutku staví vlastní právní posouzení věci, že dílo nebylo ve smyslu §2604 o. z. provedeno, a že žalobkyni proto nenáleží cena za dílo (§2610 o. z.) Námitka, že odvolací soud nesprávně věc posuzoval jako odpovědnost za vady díla, a nikoliv jako neprovedení díla ve smyslu §2604 o. z., v jehož důsledku nemá žalobkyně právo na zaplacení ceny díla podle §2610 o. z., očividně nemá opodstatnění.
Odkaz žalovaného na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 731/06, v níž byla řešena situace, kdy dílo nebylo zhotoveno podle zadání objednatele, je bez významu. Nejenže se odkazovaný případ týkal skutkově odlišné věci, ale navíc se zabýval výkladem již neúčinné právní úpravy zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, podle níž není dán nárok na zaplacení ceny díla, není-li provedeno řádně, tedy bez vad, pokud si smluvní strany nedohodly jinak (srovnej Hulmák M. a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§2055-3014/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1078s.).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu