ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4372.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4372/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Š. S. , zastoupené Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 864/19, proti žalovanému M. S. , zastoupenému Mgr. Veronikou Klimtovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bezručova 335/33, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 34/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2017, č.j. 14 Co 1/2017-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lady Behenské, advokátky.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 11. 2016, č.j. 4 C 34/2016-104, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 100.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.), o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části. Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání shledává žalovaný v tom, že „byla řešena problematika, která … byla řešena odvolacím soudem i soudem I. stupně v rozporu s hmotným právem a dosavadní rozhodovací praxí a judikaturou Nejvyššího soudu České republiky.“ Samotnou otázku identifikoval s tím, „zda žalobkyně v řízení prokázala, že smlouva o půjčce byla mezi účastníky uzavřena – tzn. reálný kontrakt, zda žalobkyně předala žalovanému 100.000 Kč jako půjčku.“ Tím však zpochybnil hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 ve spojení s §211 o.s.ř.), které nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř.
Přestože dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení žádnou argumentaci neuvedl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu