ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4806.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4806/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, proti žalovanému J. T. , zastoupenému JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, o 237.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 103 C 58/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2016, č.j. 23 Co 86/2016-304, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 30. 4. 2015, č.j. 103 C 58/2011-188, kterým Okresní soud v Chrudimi uložil žalovanému zaplatit žalobci 237.600 Kč se 7,75 % úroky z prodlení od 24. 5. 2011 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 90.164,97 Kč a náklady státu (znalečné) ve výši 5.950 Kč; žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (11.567,60 Kč).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že na základě ústní smlouvy z dubna 2008 se žalobce zavázal zhotovit střechu rodinného domu žalovaného (vazbu, položení krytiny, oplechování včetně nátěrů), tedy kompletní tesařské a pokrývačské práce včetně dodání materiálu. Žalobce dílo dokončil a žalovanému předal nejpozději 11. 11. 2008; o předání nesepsali účastnici protokol. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobce má právo na zaplacení ceny za zhotovení sjednaného díla (§634 odst. 2, věta první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. Otázku hmotného práva, jejíž řešení odvolacím soudem žalovaný pokládá za kontrérní s judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudkem ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, a usnesením ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4046/2014), připíná k vlastní verzi skutkového děje, podle něhož ve sporu nebylo prokázáno, že žalobce dílo provedl (dokončil) a předal.
Dovolání žalovaného neobsahuje – ve vztahu k otázce určitosti smlouvy o dílo co do specifikace předmětu díla (§37 odst. 1 obč. zák.) – způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části. Dovolatel je tak povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatel nespecifikuje, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se měl odvolací soud v otázce určitosti právního úkonu (smlouvy) odchýlit, popř. jaký jiný ze zbývajících předpokladů přípustnosti má v tomto směru za splněný. O tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto (kvalifikovanou) vadu pokračovat.
Namítá-li žalovaný nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží – je-li jí řízení skutečně postiženo – pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. 5. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu