ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.495.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 495/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. V. R. , zastoupeného Mgr. Barborou Benešovskou, advokátkou se sídlem v Poděbradech, Fügnerova 651, proti žalovanému R. P. , zastoupenému JUDr. Milošem Holasem, advokátem se sídlem v Praze 8, Urxova 8, o 118.137,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 501/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2016, č. j. 27 Co 520/2015-382, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.160,- Kč k rukám Mgr. Barbory Benešovské, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, č. j. 6 C 501/2013-205, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 C 501/2013-212, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 118.137,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, č. j. 27 Co 520/2015-382, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má zato, že při posuzování otázky vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty, nebylo-li dílo řádně (protokolárně) předáno, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované jeho rozsudky ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 749/2005, ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, a ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008. Prosazuje názor, že byl-li ve smlouvě dohodnut protokolární způsob předání díla, nelze při absenci protokolu považovat dílo za předané a převzaté jen na základě dalších okolností případu. Podle rozsudku ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, platí, že je-li ve smlouvě specifikován způsob předání díla (protokolárním předáním) nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté. Rozsudek odvolacího soudu je v rozporu rovněž s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, podle něhož „aby došlo ze strany zhotovitele ke splnění povinnosti provést dílo, musí tak být splněny současně dvě podmínky – řádné ukončení díla a předání předmětu díla“. Odvolacímu soudu vytýká, že vyšel z chybného závěru, že dílo bylo předáno, ačkoliv neexistuje protokol o předání díla, že věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nikoli podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dále mu vytýká chyby v hodnocení důkazů a namítá, že pominul, že vady, z jejichž existence dovozuje žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty, se vyskytovaly již v době „údajného“ předání díla.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 věty první o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Argument, podle kterého se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje.
Spatřuje-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že se rozhodnutí odvolacího soudu v otázce nepředání provedeného díla dohodnutým způsobem (zde protokolárně) odchyluje od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 749/2005, ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, a ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, pak přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na tom, že právní vztah účastníků řízení se řídí ustanoveními §631, §652 až 655, a §544 zákona č. 40/1964 Sb. a nikoliv zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, přičemž rozsudky ve věcech sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, a sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, se vyjadřovaly k výkladu ustanovení smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku, a tudíž nejsou pro nyní souzenou věc použitelné. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 749/2005, nutno uvést, že se vymezoval vůči otázce předání díla v případě zhotovení věci (§644 až §651 obč. zák.), a nikoli v případě opravy a úpravy věci (§652 až 656 obč. zák.).
Řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. není poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, týkající se otázky prekluze práva, kterému má rozhodnutí odvolacího soudu odporovat, proto, že rozsudek odvolacího soudu je založen na závěru, podle něhož nedošlo k promlčení práva a námitka promlčení vznesená žalovaným tak není důvodná. Taktéž odkaz dovolatele na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 122/05 a sp. zn. III. ÚS 618/04 nesplňuje zákonný požadavek na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, a to již jen z toho důvodu, že dovolatel rozpor mezi nimi a rozhodnutím odvolacího soudu zakládá na skutkových výhradách vůči závěrům o předání díla, o existenci vad díla a závěru znalce o identitě podpisů na zkoumané listině.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu