ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.187.2017.2
sp. zn. 33 Nd 187/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci péče o nezletilou J. K., zastoupenou Městským úřadem v České Lípě jako kolizním opatrovníkem, dceru matky JUDr. Z. Š., zastoupené Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegerova 376/12, a otce JUDr. Š. K., o námitce podjatosti v řízení o změnu péče, vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 33/2013, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gadzioková a JUDr. Pavel Příhoda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 117/2017.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci uplatnil otec nezletilé dne 16. 1. 2017 námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Radomíra Křivánka, JUDr. Michala Krenka, PhD., JUDr. Romany Vostrejšové a JUDr. Michala Mědílka, jimž podle platného rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, a dalších - v námitce vyjmenovaných - soudců Vrchního soudu v Praze. Námitku odůvodnil tím, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. Nco 130/2016-977, rozhodl o vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pro jimi přiznaný přátelský vztah k matce či otci nezletilé, který může navenek vzbuzovat dojem ovlivnění úsudku každého ze soudců pobočky krajského soudu o projednávané věci. Námitku uplatnil v přesvědčení, že důvody, v nichž spatřoval vrchní soud okolnosti podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, se váží i k soudcům Vrchního soudu v Praze.
Podáním ze dne 12. 3. 2017 uplatnil otec nezletilé námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu soudního oddělení 30 JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Františka Ištvánka, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka, PhD., LL.M., jimž podle platného rozvrhu práce přísluší rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Námitku odůvodnil tím, že na Nejvyšším soudu působí jeho bývalí kolegové z Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. David Havlík a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., s nimiž je v přátelském vztahu a kteří mají mimoprocesní poznatky o projednávané věci.
Soudce Nejvyššího soudu Mgr. David Havlík uvedl, že s otcem nezletilé se v posledních několika letech osobně, ani pracovně nestýkal a o řízení o změnu péče nezletilé J. K. nemá žádné mimoprocesní poznatky. Soudce JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. uvedl, že jeho vztah k účastníkům je neutrální, běžně kolegiální, neudržoval, ani neudržuje s žádným z nich přátelský vztah a o věci má poznatky toliko z médií; nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti. Ostatní soudci soudního oddělení 30 uvedli, že nemají poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům.
Podáním ze dne 31. 3. 2017 uplatnil otec nezletilé námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu soudního oddělení 32 JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hany Gadziokové a JUDr. Pavla Příhody, jimž podle platného rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců soudního oddělení 30. Námitku odůvodnil tím, že lze mít navenek dojem, že soudci Mgr. David Havlík a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. budou ovlivňovat úsudek procesních soudců soudního oddělení 32.
Podáním ze dne 4. 5. 2017 otec nezletilé uvedl další důvody, které ho vedou k uplatnění námitky podjatosti Soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Hany Gadziokové, a to skutečnost, že je absolventkou Právnické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde v době jejího studia působila prof. J. H., zástupkyně matky nezletilé; podle jeho názoru nelze vazbu zástupkyně matky a JUDr. Gadziokové podceňovat a bagatelizovat. Nadto uvedená soudkyně působila u Krajského soudu v Ostravě, tedy na stejném soudu, u nějž jako soudkyně působí matka nezletilé.
Všichni soudci soudního oddělení 32 se vyjádřili tak, že nemají poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Soudkyně JUDr. Gadzioková zdůraznila, že s prof. H. se neviděla od doby ukončení studia na PF, tedy téměř 40 let a nebyla s ní v žádném kontaktu. Na Krajském soudu v Ostravě působila do 31. 1. 2005, přičemž matka nezletilé byla jmenována soudkyní teprve v roce 2011 (nikdy se tudíž nesetkaly).
Podáním ze dne 26. 5. 2017 namítl otec nezletilé podjatost soudkyně Nejvyššího soudu soudního oddělení 33 JUDr. Ivany Zlatohlávkové, jíž byla věc vedená pod sp. zn. 33 Nd 187/2017 přidělena podle platného rozvrhu práce k vyřízení; námitku odůvodnil jejím „vztahem k soudcům Nejvyššího soudu Mgr. Davidu Havlíkovi a JUDr. Lubomíru Ptáčkovi, Ph.D, kteří mají mimoprocesní poznatky o projednávané věci, resp. jejím působením v senátě č. 30 (jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 75/2013)“.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 občanského zákoníku), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2001, sp. zn. 33 Odo 105/2001).
Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Tento přístup odpovídá ustálené a nezpochybněné praxi, zejména na okresních soudech, kde se soudci, advokáti i státní zástupci zpravidla osobně znají, to však není důvod k jejich vyloučení pro podjatost. „Důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině“ (Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k §14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013).
Dosavadní procesní postup otce nezletilé, postupné vršení námitek podjatosti těch soudců, kteří mají o podjatosti kolegů rozhodovat, i obsah námitek, resp. jejich zdůvodnění (subjektivní, objektivně ničím nepodložená kvalifikace vztahů mezi jednotlivými soudci, záměrné přecenění vztahu Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., k vlastní osobě /zmínění soudci hodnotí tento vztah jako neutrální a popírají, že by měli „mimoprocesní poznatky“ o věci/, absurdní úvahy, konstrukce a fabulace o kontaktech osob, které se nikdy osobně nesetkaly, popř. které se povrchně znaly v době před desítkami let) a zavádějící interpretace rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nco 130/2016 nasvědčují zneužití procesních práv účastníkem řízení (otcem nezletilé), které ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (k tomu srov. Lavický, Petr. §2 /Předmět právní úpravy; zákaz zneužití/. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář . 1. vydání. Praha: Wolters Kliwer. 2016. 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1. str. 9n. marg. č. 6., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). V opačném případě by totiž účastníka řízení takovými procesními úkony znemožnil soudu rozhodnout. Nebylo proto na místě přihlížet k poslední podané námitce podjatosti soudkyně, jíž byla věc sp. zn. 33 Nd 187/2017 v souladu s rozvrhem práce přidělena k vyřízení. Ostatně soudkyně JUDr. Ivana Zlatohlávková není a nebyla členkou senátu č. 30 a věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 657/2013 spolurozhodovala výjimečně coby soudce zastupující nepřítomného člena senátu č. 30; její vztah k soudcům Mgr. Davidu Havlíkovi i JUDr. Lubomíru Ptáčkovi, Ph.D. nepřekračuje běžný pracovně kolegiální rámec.
Otec netvrdí, a ani se mu nepodařilo osvědčit skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o podjatosti soudců soudního oddělení 32 JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hany Gadziokové a JUDr. Pavla Příhody; všichni toti soudci naopak uvedli, že nemají poměr k věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 117/2017, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, a že jejich vztah k ostatním soudcům Nejvyššího soudu je ryze pracovně kolegiální.
Protože v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu (soudního oddělení) 32, kteří mají rozhodovat o námitce podjatosti soudců senátu (soudního oddělení) 30, Nejvyšší soud podle §16 odst. 1 o. s. ř. v senátě č. 33 rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Nd 117/2017.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu