ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1048.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1048/2017 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 9 To 273/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 276/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 2 T 276/2013 uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 27. 8. 2013 okolo 12:00 hodin ve V., okres K. V., nad zámeckou lesní cestou, v úmyslu vlastního pohlavního uspokojení nejprve vylákal poškozenou N. H. na vyjížďku na koni, poté ji odvezl do lesního porostu, kde ji vlákal do chatky, v níž se nacházelo seno, na které si lehl a poté, co si k němu poškozená na jeho popud přisedla, i přes její odpor slovní a fyzický spočívající v odstrkávání obviněného od těla, nejprve začal poškozenou hladit na prsou a líbat na ústa, načež ji začal osahávat na přirození, poté přes opětovný slovní odpor stáhl poškozené kraťasy a kalhotky, vsunul jí prsty do pochvy a líbal ji na přirození, což poškozená ze strachu strpěla, aby se nakonec vysvlékl, nalehl na poškozenou, vsunul penis do její pochvy a vykonal na ní i přes další slovní odpor soulož, a svého jednání nezanechal ani poté, co mu poškozená řekla, že ji to bolí, čímž způsobil poškozené N. H. drobné poranění v poševním introitu a s ohledem na panenství poškozené také drobné trhliny hymenálního prstence, kteréžto zranění si vyžádalo lékařské ošetření na Gynekologické ambulanci Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, bez omezení v obvyklém způsobu života .
Za to mu byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Odvolání státního zástupce a obviněného podaná proti tomuto rozsudku Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 9 To 273/2016 podle §256 tr. ř. zamítl.
Pouze pro doplnění je třeba uvést, že shora uvedeným rozhodnutím předcházelo vydání odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 6. 2014 sp. zn. 2 T 276/2013, jež bylo napadeno odvoláními obviněného i státního zástupce. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 9 To 315/2014 odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl a samostatným usnesením z téhož dne se stejnou spisovou značkou zrušil napadený rozsudek k odvolání státního zástupce podle §258 odst. písm. a), b) a c) tr. ř. v celém rozsahu a věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Posledně vydané usnesení soudu druhého stupně ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 9 To 273/2016 napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, aniž by v něm konkretizoval dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., popřípadě ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. Po vrácení věci Nejvyšším soudem dovolatel k výzvě soudu prvního stupně doplnil, že uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle obviněného oba soudy vycházely toliko z protichůdných výpovědí poškozené, která nebyla vyslechnuta v přítomnosti obhájce obviněného, a dovolatele. Zbývající provedené důkazy jsou toliko nepřímé (tvrzení poškozené o návštěvě lékaře, jejím oblečení a důvodech podání trestního oznámení, výpovědi dalších osob o chování obviněného a poškozené po návratu do tábora a další). Vykazují rozpory a nesvědčí dostatečně pro usvědčení obviněného ze spáchání trestného činu znásilnění. Soudy rozhodující ve věci za stavu důkazní nouze popřely zásadu in dubio pro reo a nepokusily se předmětný skutek posoudit z pohledu obviněného a jeho přesvědčení, že poškozená s jeho intimnostmi souhlasí. Obviněný uvedl, že se poškozená sama svlékla, proběhl mezi nimi orální sex, obviněného hladila, měla zavřené oči a obviněný přitom vyvrcholil.
Dále nebylo prokázáno násilí, pohrůžka násilí či jiné těžké újmy, a poškozená se nenacházela ani ve stavu bezbrannosti. Soud vycházel z nejednoznačné výpovědi poškozené o projeveném nesouhlasu s intimitami ze strany obviněného, aniž by přihlédl k hmotněprávnímu ustanovení §18 odst. 4 tr. zákoníku a zdůvodnil, proč považuje jednání poškozené za natolik zjevný odpor s intimním stykem, že je vyloučen skutkový omyl obviněného spočívající v tom, že poškozená jeho intimnímu jednání vážně míněným způsobem neodporuje. Ani v popisu skutku není vymezeno násilné jednání obviněného vůči poškozené. Na jejím těle nebyly zjištěny známky násilí, což potvrdil i výslech ošetřujícího lékaře a nález v poševním introitu a hymenálním prstenci poškozené, na základě něhož nebylo možno určit, zda poškozená již v minulosti pohlavní styk uskutečnila. V rozporu s tímto důkazem soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že měl poškozené způsobit drobné poranění v poševním introitu a drobné trhliny hymenálního prstence. Uvedl-li nalézací soud, že obviněný jednal přes slovní a fyzický odpor poškozené v podobě odstrkování, uvedené nutně neznamená použití násilí, jelikož se jednalo o líbání na ústa a přirození, což poškozená trpěla. Z chybějícího odporu poškozené mohl obviněný nabýt dojmu, že poškozená jako panna má z případného pohlavního styku obavy, avšak proti jiné formě pohlavního uspokojení se nebrání, neboť se jeho dotykům výrazně ani ostentativně nebránila. Sama potvrdila, že obviněný nebyl agresivní, nepoužil násilí a nijak jí nevyhrožoval.
Obviněný proto bez dalšího navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 9 To 273/2016 a vadné řízení jemu předcházející.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku pouze opakuje již dříve uplatněnou obhajobu, s níž se oba soudy náležitě vypořádaly. Ztotožnila se s jejich závěry a navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí, viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného splňuje všechna kritéria stanovená pro tento mimořádný opravný prostředek v ustanovení §265a až 265f tr. ř., se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak dovolatel musí brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen a zpochybňuje soudy zjištěný skutkový děj. Veskrze tak jde o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Zpochybňuje, že by trestnou činnost jemu kladenou za vinu spáchal, nesouhlasí s hodnocením výpovědi poškozené. Dovolací argumentace obviněného je tak založena primárně na námitkách skutkových, tudíž deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídajících. Zároveň tvrdí, že poškozená nebyla vyslechnuta v přítomnosti jeho obhájce, což je v rozporu s obsahem trestního spisu. Soud prvního stupně po vrácení věci odvolacím soudem vyslechl poškozenou N. H. přímo v hlavním líčení konaném dne 3. 7. 2015 za přítomnosti obhájce obviněného, pouze k žádosti poškozené v nepřítomnosti obviněného, ale s tím, že obsáhle odpovídala na otázky obhájce obviněného. Poté po přivolání obviněného byl tento seznámen s její takto učiněnou svědeckou výpovědí. Následně, v jeho nepřítomnosti, pak poškozená zodpověděla dotazy obviněného položené prostřednictvím soudu (viz protokol o hlavním líčení ze dne 3. 7. 2015, č. l. 329-336).
Obviněný též v dovolání, stejně jako v předchozím řízení, opakuje, že vůči poškozené neužil žádného násilí (pohrůžky násilí či jiné těžké újmy) ani nezneužil její bezbrannosti ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku. Proto nemohlo být jeho chování posouzeno jako trestný čin znásilnění. S touto námitkou se ale vypořádal již nalézací soud na straně 13 odůvodnění svého rozsudku ze dne 11. 5. 2016, kde konstatoval, že násilí obviněného spočívalo v překonání fyzického odporu poškozené zalehnutím jejího těla, když ji proti její vůli zatlačil na zem, nalehl na ni celým tělem, nereagoval na její snahu jej odstrčit či se odkutálet stranou, stejně tak jako nedbal jejího opakovaně proneseného verbálního nesouhlasu s jeho chováním. Užité násilí našlo odraz i v popisu skutku výroku o vině téhož rozsudku.
Nalézací soud se taktéž vypořádal s naplněním subjektivní stránky stíhaného zločinu v podobě nejméně nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a s obhajobou obviněného, že pohlavní styk nezahrnoval soulož a byl ze strany poškozené dobrovolný a chtěný. Obviněný taktéž vědom si nesouhlasu poškozené s pohlavním stykem nemohl jednat ani ve skutkovém omylu ve smyslu §18 odst. 4 tr. zákoníku spočívajícím v tom, že poškozená proti jeho intimnímu jednání neměla vážně míněný odpor . Citované ustanovení upravuje tzv. skutkový omyl pozitivní spočívající v tom, že předpokládá-li pachatel mylně skutkovou okolnost vylučující protiprávnost, nejedná úmyslně. Tedy mylně presumuje existenci krajní nouze, nutné obrany, svolení poškozeného, přípustného rizika či oprávněného použití zbraně. Při menší intenzitě odporu poškozené by připadal v úvahu jedině tzv. skutkový omyl negativní, tedy že by obviněný měl za to, že se jedná o odpor jen předstíraný a že ve skutečnosti poškozená s pohlavním stykem souhlasí. Ten je však v daném případě vyloučen, neboť poškozená dala slovně i odtahováním se od obviněného a odstrkáváním jeho těla obviněnému dostatečně najevo, že si pohlavní styk v podobě soulože či jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží nepřeje, čehož ale obviněný nikterak nedbal a dopustil se jednání uvedeného v odsuzujícím rozsudku.
Lze tak prohlásit, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného bylo soudem prvního stupně učiněno v souladu se zákonem, jakož i zamítnutí odvolání obviněného ze strany soudu druhého stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. M. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož obviněný se svým pojetím dovolání v převážném rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu a ve zbývající části opakoval námitky, jež v předchozím řízení uplatnil před soudy nižších stupňů, s nimiž se tyto soudy dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Jeho dovolání tak nebylo možné než označit za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 9. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu