ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1127.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1127/2017 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2017 o dovolání obviněného L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 8 To 188/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 0 Dt 19/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 0 Dt 19/2016 bylo rozhodnuto, že podle §357 odst. 2 tr. ř. a §100 odst. 5 tr. ř. (správně tr. zákoníku) dále trvá zabezpečovací detence uložená L. H. usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 7. 2016 č. j. 1 Nt 11/2016-47 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2016 č. j. 7 To 342/2016-56.
O stížnosti obviněného proti usnesení Městského soudu v Brně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 8 To 188/2017, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 30. 5. 2017 (§140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný L. H. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nesouhlasí s ponecháním v ústavu zabezpečovací detence a není spokojen s tím, jak zejména soud druhého stupně posoudil obsah Zprávy odborné komise. Nezohlednil ani pozitivní motivaci obviněného k propuštění ze zabezpečovací detence. Z těchto důvodů pokládá napadené usnesení krajského soudu za nesprávné a navrhl proto, aby bylo zrušeno.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v prvé řadě poukázal na obsah soudních rozhodnutí, které byly dovolatelem napadeny i na jím podané dovolání včetně uplatněného dovolacího důvodu.
V dané souvislosti označil dovolání obviněného za nepřípustné, jelikož v projednávané věci došlo usnesením soudu druhého stupně k zamítnutí stížnosti podané proti usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo ochranné opatření (zabezpečovací detence) ukládáno, ale pouze rozhodováno o jeho dalším trvání. Usnesení krajského soudu tak nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. Z logiky věci pak nemůže jít ani jiné rozhodnutí ve věci samé.
Navrhl proto, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejprve je třeba v obecné rovině uvést, že obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Podané dovolání obecně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Kromě toho se ale Nejvyšší soud musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné . K tomu je nutno uvést, že dovolání zavedené do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který v určitých případech umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která jsou jednotlivě vyjmenována v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř.
S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Jelikož ustanovení §265a odst. 2 písm. a)–h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí , která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání , nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření ,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
Obecně je třeba též nejprve uvést, že pokud je dovoláním napadáno rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./, měl by vždy být primárně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., s poukazem na některý z ostatních dovolacích důvodů uvedených pod písm. a) až k), který by měl být založen v předchozím řízení. Tedy aplikováno na věc obviněného H., v níž se jedná o ochranné opatření, konkrétně o zabezpečovací detenci , by měl být kromě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
Dovolatel ale ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze uplatnit pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Zde je hned na začátku třeba prohlásit, že tento dovolací důvod na projednávanou věc obviněného nelze vztáhnout ani teoreticky, neboť napadené rozhodnutí soudu právní posouzení skutku, za nějž byl obviněný v minulosti odsouzen, neřeší.
Jak bylo již naznačeno, v úvahu by přicházel předchozí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení .
Z uvedeného přehledu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. ale vyplývá, že k rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží i zabezpečovací detence, patří toliko rozsudek či usnesení je ukládající a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení , nikoli k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání, jak je obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku namítáno. V předmětné věci v rámci rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence podle §100 odst. 5 tr. zákoníku tudíž nebylo vysloveno uložení ochranného opatření, ale předmětem bylo posuzování skutečnosti jiné a to dalšího trvání ochranného opatření. Takže pokud soud druhého stupně zamítl stížnost obviněného podanou proti rozhodnutí prvostupňového soudu, jímž jej nadále ponechal ve výkonu zabezpečovací detence, podřazení napadeného usnesení stížnostního soudu pod ustanovení podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. možné není. Není ale ani možné jeho podřazení pod písm. a) či e) téhož zákonného ustanovení, jelikož soud druhého stupně o uložení ochranného opatření rozsudkem ani usnesením nerozhodoval.
Z toho co bylo výše konstatováno pak vyplývá, že napadené usnesení soudu druhého stupně nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. a není tak proti němu dovolání přípustné.
Tento závěr platí i navzdory nesprávnému poučení, jímž je opatřeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 8 To 188/2017, v němž je uvedeno, že dovolání proti jeho usnesení přípustné je. Nikomu však nelze přiznat větší rozsah práv, než pro něj vyplývá ze zákona, v tomto případě z trestního řádu. Navíc tento právní názor Nejvyššího soudu byl již v minulosti vysloven a dokonce publikován pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr., ale i v dalších rozhodnutích řešících obdobnou problematiku např. ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1314/2014 nebo ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 6 Tdo 616/2016.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 8 To 188/2017, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 0 Dt 19/2016, jímž bylo vysloveno, že zabezpečovací detence obviněného L. H. trvá, není rozhodnutím, proti němuž je dovolání přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Proto podané dovolání obviněného bylo bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 9. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu