ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.425.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 425/2017 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2017 o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. 5 To 80/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 8/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, č. j. 50 T 8/2016-321, byl obviněný P. K. uznán vinným „zločinem“ loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010) na skutkovém základě, že
„dne 10. 1. 2016 v době od 3:15 hodin do 3:30 hodin ve Z. na ulici A. před domem č. .... ve stavu prosté alkoholové opilosti fyzicky napadl R. J., se záměrem získat majetkový prospěch, a to tím způsobem, že poté, co poškozenou sledoval od podniku L., k ní zezadu přistoupil v okamžiku, kdy v místě svého bydliště odemykala vstupní dveře do domu, udeřil ji do oblasti zad mezi lopatkami a krkem, až nalehla na dveře, chytil oběma rukama za popruhy kabelky červené barvy zn. Pabia v hodnotě 1.200 Kč, která obsahovala dioptrické brýle v hodnotě 4.000 Kč, mobilní telefon zn. Samsung SIII IMEI ....... v hodnotě 1.500 Kč, peněženku s finanční hotovostí ve výši 900 Kč, kosmetiku a další drobnosti, kterou měla zavěšenou přes pravé rameno, a silou kabelkou trhl tak, že poškozenou roztočil a ta upadla do vzdálenosti cca 2 metrů obličejem na dlažbu chodníku, kdy pádem na zem si zničila své kozačky v hodnotě 1.500 Kč, kabelky se zmocnil, z místa činu utekl, po jejím prohledání si ponechal mobilní telefon a finanční hotovost, kabelku poté odhodil na ulici P. poblíž domu č. .. a peněženku do odpadkového koše na náměstí S....,
přičemž poškozená v důsledku jeho jednání utrpěla jednak fyzická zranění, a to odlomení velkého hrbolu pažní kosti s podvrtnutím ramenního kloubu vpravo, zhmoždění pravého kolene s podkožními oděrkami, částečné odštípnutí korunek předních čtyř zubů v horní čelisti a menší skupiny oděrek na pravém boku a levé dlani, která ji citelně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu cca 4 týdnů, a zejména duševní poruchu - posttraumatickou stresovou poruchu, v důsledku které byla citelně omezena v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů“.
Za to byl podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 5 To 80/2016-369 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. K. následně dovolání , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že posuzovaným jednáním nenaplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak nesprávně dovodily soudy obou stupňů. Vůči poškozené totiž úmyslně nepoužil násilí, jímž by sledoval překonání jejího odporu za účelem zmocnění se její kabelky. Tu jí chtěl pouze vytrhnout z ruky, resp. strhnout z ramene. Takové počínání pachatele však podle ustálené soudní judikatury jako trestný čin loupeže kvalifikovat nelze. O ten by se podle názoru dovolatele jednalo teprve tehdy, pokud by se poškozená bránila a jeho násilí by směřovalo právě k překonání jejího aktivního odporu. K takové situaci však nedošlo. Skutek tedy mohl být právně posouzen pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, eventuelně v souběhu se zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, č. j. 5 To 80/2016-369, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně poukázala na to, že obviněný v něm v podstatě zopakoval tytéž námitky, jež uplatňoval od počátku trestního řízení a s nimiž se dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Odvolací soud podle jejího názoru dospěl ke zcela správnému závěru, že jednání obviněného nespočívalo v prostém vytržení kabelky poškozené z ramene, ale v použití násilí vůči ní, které směřovalo k překonání jejího odporu a bylo vedeno právě úmyslem se této její kabelky zmocnit. Státní zástupkyně připomněla, že obviněný poškozenou nejprve udeřil zezadu do oblasti zad a teprve poté ji uchopil za popruh kabelky, jímž trhl takovou silou, že poškozenou roztočil, až upadla do vzdálenosti dvou metrů na chodník. Teprve poté se kabelky zmocnil. Jiné hmotněprávní posouzení takto zjištěného skutkového stavu než podle §173 tr. zákoníku tak podle jejího názoru nepřicházelo v úvahu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tudíž obviněným namítanou vadou zatíženo nebylo.
S ohledem na výše rekapitulované důvody státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 3. 4. 2017 obhájci dovolatele s upozorněním, že obviněný k němu může jeho prostřednictvím zaujmout své stanovisko (tzv. repliku). Do zahájení neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel.
Podle Nejvyššího soudu je v tomto případě obviněný P. K. podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v předmětné trestní věci nepřichází v úvahu, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pokud obviněný namítl, že ze zjištěného skutkového stavu, tak jak byl popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, nevyplývá jeho úmysl zmocnit se cizí věci (zde kabelky poškozené) násilím, a soudy tak nesprávně dovodily naplnění subjektivní stránky trestného činu loupeže v jeho jednání, uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně . Nejvyšší soud však jeho argumentaci nepřiznal žádné opodstatnění .
Dovolatelem prezentovaný názor, podle nějž je znak „násilí“ u zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku naplněn pouze tehdy, jestliže slouží k překonání již započatého, probíhajícího aktivního odporu oběti útoku, nemá oporu ve všeobecně uznávané právní teorii (k tomu srov. např. Šámal P. a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, zejména str. 1306 a str. 1728), ani v dlouhodobě ustálené soudní judikatuře, na kterou dovolatel sám poukazuje (viz Zpráva trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 11. 2. 1979, sp. zn. Tpjf 33/79, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1980 tr.). Podle nich se totiž „násilím“ u trestného činu loupeže rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení nejen kladeného ale i očekávaného odporu poškozeného.
Právě tak lze charakterizovat i počínání dovolatele, který v úmyslu zmocnit se kabelky poškozené tuto nejprve zákeřně napadl zezadu prudkým úderem do oblasti zad mezi lopatkami, v jehož důsledku nalehla na vstupní dveře do domu, a teprve poté, ve snaze využít momentu překvapení, se jí neúspěšně pokusil vytrhnout kabelku zavěšenou přes rameno. Té se zmocnil až poté, co poškozená v důsledku prudkého škubnutí za popruh kabelky upadla na zem a ztratila nad ní kontrolu.
Takto zjištěný skutkový stav věci právní posouzení jednání dovolatele, jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, plně odůvodňoval. Výše popsaný způsob, jakým napadl poškozenou, rozhodně nesvědčí o jeho snaze o „nenadálé vytržení“ kabelky z jejích rukou, jak se účelově hájí od samého počátku trestního řízení. Nejvyšší soud mu proto nepřisvědčil v názoru, že by jím napadená rozhodnutí soudů byla založena na vytýkaném pochybení jako důsledku nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože dovolání obviněného P. K. bylo opřeno o námitky, jimž z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. nebylo možno přiznat žádné opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu