ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.606.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 606/2017 -35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2017 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 193/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 24 T 193/2015, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání tří přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„1) dne 13. 1. 2015 kolem 14.20 hodin ve V., okres D., na křižovatce ulic K., P. a V. a po ulici P. směrem do obce D. P. řídil osobní motorové vozidlo VW Golf, r. z. ......., přičemž mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně pod č. j. 24 T 161/2011 ze dne 8. 10. 2013 m. j. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců,
2) dne 20. 7. 2015 kolem 9.10 hodin v katastru obce R., okres D., na ulici L., ve směru ke křižovatce s ulicí K. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, r. z. ....... přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2013, č. j. 24 T 161/2011-97, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2014, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců,
3) dne 19. 10. 2015 ve 13.52 hod. ve V., okr. D., nejméně v ulici Ž. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, r. z. ......., stříbrné barvy, když projel okolo v této ulici stojících dvou hlídek PČR, kterými byl poznán a pronásledován, s vozidlem následně odbočil na parkoviště u objektu restaurace č. p. ..... v ulici Ž., kde zastavil a před hlídkami PČR utekl, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2013, č. j. 24 T 161/2011-97, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2014, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. V. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 36 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 24 T 193/2015, podal obviněný M. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016, podal následně obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem jednal v jeho nepřítomnosti, čímž porušil ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Z trestního spisu je totiž zřejmé, že soudce krajského soudu dal kanceláři pokyn k předvolání obviněného k veřejnému zasedání, které mu bylo doručeno uložením dne 27. 5. 2016. Ustanovení §64 odst. 5 tr. ř. přitom uvádí, že doručení uložením podle odst. 4 §64 tr. ř. se neužije, doručuje-li se obviněnému předvolání k veřejnému zasedání. V této souvislosti poukazuje rovněž na to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti i u hlavního líčení před Okresním soudem v Děčíně dne 4. 2. 2016. Z trestního spisu vyplývá, že předvolání k hlavnímu líčení, 3x návrh na potrestání a usnesení o spojení věcí mu bylo doručeno dne 23. 12. 2015. Obviněný na toto předvolání reagoval dopisem, kterým omluvil svou neúčast u hlavního líčení z důvodu nemoci a také z toho důvodu, že namítl podjatost soudce. I přes tyto skutečnosti se ovšem hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti. Postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem a také postupem Okresního soudu v Děčíně tak byla porušena příslušná ustanovení trestního řádu, týkající se přítomnosti obviněného u veřejného zasedání a hlavního líčení.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016 zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítá, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti u hlavního líčení před Okresním soudem v Děčíně dne 4. 2. 2016, když obviněný na předvolání k hlavnímu líčení, které mu bylo doručeno dne 23. 12. 2015, reagoval dopisem, kterým omluvil svou neúčast u hlavního líčení z důvodu nemoci, a také z toho důvodu, že namítl podjatost soudce.
V procesním postupu Okresního soudu v Děčíně neshledal Nejvyšší soud žádné pochybení. Ohledně vznesené námitky podjatosti postupoval okresní soud v souladu s trestním řádem a rozhodl o ní, takže mohlo proběhnout hlavní líčení.
K námitce ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení před Okresním soudem v Děčíně konaného dne 4. 2. 2016 Nejvyšší soud dále uvádí, že ani v otázce provedení hlavního líčení dne 4. 2. 2016 v nepřítomnosti obviněného okresní soud nepochybil a postupoval v souladu se zákonem. Z ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. plyne, že hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného, pokud byl tento řádně předvolán a byla mu řádně doručena obžaloba a současně byl o skutku již některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Všechny tyto předpoklady byly v projednávané věci splněny. Obviněný zaslal dne 3. 2. 2016 soudu emailovou zprávu s omluvou k hlavnímu líčení, ze které plynulo pouze strohé sdělení, že je nemocen. V následné době ovšem svou údajnou nemoc nikterak nedoložil. Soudu prvního stupně nebyl předložen ani doklad o pracovní neschopnosti ani lékařská zpráva, z nichž by bylo možno dovodit, že dne 4. 2. 2016 nebyl schopen se hlavního líčení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu zúčastnit. Tudíž ani tento postup okresního soudu, který konal hlavní líčení za nepřítomnosti obviněného, nelze označit za nezákonný. Výše uvedené námitky proto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný dále uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když namítl porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem konaného dne 9. 6. 2016.
Z protokolu o veřejném zasedání před Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 9. 6. 2016 vyplývá, že obviněný se k hlavnímu líčení nedostavil, přičemž bylo konstatováno, že předvolání k veřejnému zasedání mu bylo doručeno uložením dne 27. 5. 2016. Na základě toho jednal krajský soud v nepřítomnosti obviněného. Ustanovení §64 odst. 5 tr. ř. uvádí, že doručení písemnosti do vlastních rukou uložením podle §64 odst. 4 tr. ř. se neužije, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Z referátu soudce pro kancelář pro účely konání veřejného zasedání jednoznačně vyplývá, že obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán použitím vzoru č. 7a (viz Sdělení č. 126/2009-OD- Org. Ministerstva spravedlnosti o vydání vzorů "tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.", doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), nikoliv toliko vyrozuměn o jeho konání. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud by se v projednávané věci jednalo pouze o vyrozumění o konání veřejného zasedání, bylo by možné takovou zásilku doručit dle ust. §64 odst. 4 tr. ř. tzv. uložením. V daném případě se ovšem jednalo o předvolání, které mělo být doručeno do vlastních rukou, s vyloučením uložení zásilky. Napadené rozhodnutí tak nemohlo obstát, když byl úspěšně naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání obviněného M. V. důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 7 To 136/2016. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu