ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.652.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 652/2017 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2017 dovolání obviněného J. T. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 24/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 3 T 24/2014, byl obviněný J. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 3. prosince 2013 po 17:00 hod. na osamoceném místě u kempu Václav u J. p., okr. Ch., kam po předchozí dohodě o poskytnutí sexuálních služeb dovezl svým osobním automobilem tov. zn. Fiat Seicento, poškozenou L. P., zastavil vozidlo, obešel je, otevřel dveře u spolujezdce, vrhl se na poškozenou a násilím proti její vůli na ní, na předem polosklopené sedačce, vykonal soulož, během které jej poškozená odstrkovala, prosila jej, aby jednání zanechal, poté s poškozenou odjel do P., kde poškozená z vozidla vystoupila a obviněný odjel.
Za to byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §99 odst. 1 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ústavní formě.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 3 T 24/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a j) tr. řádu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že skutková zjištění soudů jsou založena na jediném usvědčujícím důkazu, a to nevěrohodné výpovědi poškozené L. P. Z ostatních důkazů již podle jeho názoru závěr o vině učinit nelze. V návaznosti na to stručně připomenul genezi trestního řízení s tím, že nalézací soud nerespektoval závěr odvolacího soudu vyslovený v jeho předchozím rozhodnutí v téže věci, podle kterého bylo nezbytné podrobit poškozenou znaleckému zkoumání k posouzení její věrohodnosti. Odvolací soud ve svém prvním zrušujícím rozsudku také doporučil soudu nalézacímu, že by měl zvážit i možnost provedení vyšetřovacího pokusu, kterým měla být ověřena reálnost popisovaného jednání. Soud prvního stupně však, aniž by tyto důkazy provedl, deklaroval, že skutek, tak jak se udál, byl možný. Podle názoru obviněného došlo tak postupem soudu prvního stupně k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu dovolatel uvedl, že na základě zjištěného skutkového stavu věci bylo jediným správným rozhodnutím vydání zprošťujícího rozsudku. Uložením ochranného opatření byl dle něj porušen zákon, neboť toto je možné uložit pouze pachateli trestného činu, kterým on nebyl.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje obviněný v tom, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání u odvolacího soudu, neboť toto bylo konáno v jeho nepřítomnosti, a to za situace, kdy mu bylo zasláno předvolání k veřejnému zasedání na adresu D., H., ačkoliv soudu řádně sdělil svou novou adresu M., P.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Chebu k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o odložení (přerušení) výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí podle §265o tr. řádu a o propuštění z ochranného léčení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že výhradu obviněného, jejímž prostřednictvím s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu vytýká, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, považuje za opodstatněnou. Podotkl, že odvolací soud doručoval vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 2. 2. 2017 na adresu D., H., což byla adresa, kterou obviněný původně označil jako adresu k doručování. Obviněný však u hlavního líčení dne 11. 8. 2016, soudu sdělil svou novou adresu, a to M., P. Odvolací soud ale obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání doručoval opět na původní adresu, na které již obviněný zásilku nepřevzal a reálně ani převzít nemohl. Odvolací soud tedy podle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněnému znemožnil využití jeho práva na účast u veřejného zasedání. Dle něj nelze dospět ani k závěru, že by měl obviněný vykázáno doručení. Uzavřel proto, že obviněnému nebyly vytvořeny podmínky a předpoklady pro to, aby se mohl dne 2. 2. 2017 zúčastnit veřejného zasedání, čímž byl zbaven svého práva vyplývajícího čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na zmíněnou vadu považoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za předčasné vyjadřovat se k dalším námitkám, které obviněný podřadil pod zbylé dva dovolací důvody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Předně je třeba připomenout, že dovoláním napadené rozhodnutí je již druhým rozhodnutím odvolacího soudu v posuzované věci. Okresní soud v Chebu nejprve rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 3 T 24/2014, zprostil obviněného předmětné obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu odvolání, na základě kterého Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 9 To 294/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 3 T 24/2014, v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a j) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Námitka obviněného, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání konaném dne 2. 2. 2017, je tak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu námitkou právně relevantní a Nejvyšší soud ji shledal opodstatněnou.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, tzn., že hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. řádu), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny. To je zřejmé již z ustanovení §238 odst. 1 tr. řádu, podle něhož se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení tedy nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. řádu, zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením §263 tr. řádu. Otázku přítomnosti osob upravuje zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. řádu, podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu je prakticky jediným ustanovením trestního řádu, z něhož plyne, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná.
V posuzované věci byl obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn, jeho účast u veřejného zasedání proto nebyla nezbytná, avšak i za této situace bylo třeba respektovat včasnou a důvodnou omluvu z účasti při tomto zasedání. Opačný postup by byl porušením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a představoval by také naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014 sp. zn. 7 Tdo 536/2014).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že odvolací soud doručoval obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání na adresu D., H., což byla adresa, kterou obviněný původně označil jako adresu k doručování. Z protokolu o hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Chebu dne 11. 8. 2016 (viz č. l. 295 spisu) je však zřejmé, že obviněný soudu řádně oznámil svou novou adresu, a to M., P. Na tuto novou adresu byly obviněnému následně doručovány Okresním soudem v Chebu různé písemnosti (mimo jiné předvolání k hlavnímu líčení na den 29. 9. 2016, rozsudek ze dne 29. 9. 2016, apod.). I přes prokazatelné vědomí o této nové adrese však odvolací soud doručoval obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání na den 2. 2. 2017 opět na jeho původní adresu (D., H.), na které se však obviněný již nezdržoval. Zásilku si proto nepřevzal a de facto ani převzít nemohl. Odvolací soud poté učinil závěr, že bylo doručeno tzv. fikcí. S tímto názorem odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožnil. Není pochyb o tom, že odvolací soud obviněnému popsaným postupem znemožnil využití jeho práva na účast u veřejného zasedání. Pokud soud doručoval obviněnému na adresu, na které se již nezdržoval, přičemž tuto skutečnost a svou novou adresu obviněný řádně soudu oznámil, nelze uzavřít, že mu bylo řádně doručeno. Zmíněným pochybením soudu druhého stupně došlo k situaci, že obviněnému nebyly vytvořeny podmínky a předpoklady k tomu, aby se mohl dne 2. 2. 2017 veřejného zasedání zúčastnit, čímž byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání.
Není tedy pochyb o tom, že soud druhého stupně své rozhodnutí zatížil vadami ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Se zřetelem na to, že Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí z procesních důvodů, bude nutné konat ve věci odvolací řízení znovu tak, aby při něm byla zachována všechna práva obviněného. Nebyla proto zkoumána správnost postupu soudů ohledně výroku o vině a trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu