ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.865.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 865/2017 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2017 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017 č. j. 11 To 63/2017-93, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 114/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 11. 2016 č. j. 2 T 114/2016-67 byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 7. 10. 2016 kolem 11:30 hodin v obci H., okr. R., řídil osobní automobil Renault Laguna, ačkoliv si byl vědom, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 1 T 79/2014, ze dne 5. 5. 2014, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2014, za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 měsíců, a trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 1 T 25/2016, ze dne 29. 2. 2016, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2016, za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců, a policejní hlídce ujížděl až do obce K.“.
Za to byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud dále uložil trest propadnutí věci, a to ve výroku specifikovaného motorového vozidla zn. Renault Laguna, včetně osvědčení o registraci vozidla a 1 ks klíče, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvanácti měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2017 č. j. 11 To 63/2017-93 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. V. následně dovolání , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V jeho odůvodnění namítl, že mu byl odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně uložen nepřípustný druh trestu, konkrétně nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Připomněl, že byl uznán vinným přečinem, za který je možno pachatele postihnout trestem odnětí svobody nejvýše v trvání dvou let. Jedná se tedy o trestný čin, u nějž lze podle §55 odst. 2 tr. zákoníku uložit trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem ve věznici pouze tehdy, jestliže by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Výše uvedené zákonné limity soudy obou stupňů podle názoru dovolatele v dané trestní věci nerespektovaly. Při hodnocení jeho osoby nepřihlédly k tomu, že svého jednání litoval a k trestné činnosti se doznal, z čehož je patrné, že si její důsledky plně uvědomuje. Především však podnikl účinné kroky k vlastní nápravě, když si i vlivem probíhajícího soudního řízení zajistil stálé zaměstnání a současně navázal spolupráci s Centrem sociálních služeb Praha, kde se míní podrobit vhodnému resocializačnímu programu. Tím prokázal snahu vést v budoucnu řádný život. Předcházející tresty zákazu činnosti dovolatel nerespektoval proto, že se snažil zabezpečit živobytí sobě a své rodině, když motorové vozidlo užíval k dopravě při různých stavbách, na nichž pracoval jako pomocná síla. Rodina je na jeho příjmech závislá stále, a pokud by měl vykonávat nepodmíněný trest odnětí svobody, má reálné obavy o její osud. Výkon trestu by mohl v krajním případě vést až k zpřetrhání rodinných vazeb a u jeho dcery k rozvinutí syndromu zavrženého dítěte.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017 č. j. 11 To 63/2017-93 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Součástí dovolání učinil i „návrh“ na odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. nebo podle §265o odst. 1 tr. ř. až do doby, než bude rozhodnuto o tomto opravném prostředku.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 8. 6. 2017. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud vyjádření nejvyššího státního zástupce ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva využít, neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro jeho projednání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by Nejvyšší soud byl povinen vyčkat.
Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný M. V. byl v předložené trestní věci odsouzen za přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl tak ohrožen mimo jiné trestem odnětí svobody až na dvě léta. Pokud mu tedy Okresní soud v Rakovníku uložil tento trest ve výměře pěti měsíců, byť spojený s přímým výkonem, jedná se o zákonnou sankci co do druhu i její výměry. Podle §52 odst. l písm. a) tr. zákoníku je totiž druhem trestu „odnětí svobody“. Podmíněný a nepodmíněný trest odnětí svobody jsou jen různými formami této sankce jako jediného druhu trestu, a nikoli dvěma druhy trestů, jak se mylně domnívá dovolatel.
Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že pokud byl obviněnému uložen přípustný druh trestu a zároveň ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, pak žádné další námitky obviněného, které se týkají výhradně otázky přiměřenosti uloženého trestu, dovolací přezkum na podkladě některého ze zákonných důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. založit nemohou .
Mezi takové výhrady spadá i argumentace dovolatele, že mu soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by respektoval limity zakotvené v ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012 sp. zn. 7 Tdo 751/2012; ze dne 19. 6. 2013 sp. zn. 8 Tdo 524/2013, nebo ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1072/2016). Dovolatel tak svůj mimořádný opravný prostředek opřel o skutečnosti, jež z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejsou právně relevantní.
Nejvyšší soud k jeho argumentaci nicméně alespoň jako obiter dictum podotýká, že úpravou obsaženou v §55 odst. 2 tr. zákoníku není dotčeno ustanovení §81 odst. l tr. zákoníku, podle nějž podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody přichází v úvahu nejen s přihlédnutím k „osobě pachatele“, ale také vzhledem k „okolnostem případu“. Právě posledně uvedené kritérium se značnou měrou promítlo i do závěru okresního soudu, že na dovolatele již nelze působit jiným než nepodmíněným trestem odnětí svobody, jestliže se stíhaného skutku dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a nadto jako speciální recidivista, když se dříve uložené tresty v jeho případě zjevně minuly výchovným účinkem. Z tohoto úhlu pohledu nelze uložený trest chápat jako sankci, která by nemohla obstát v testu proporcionality trestního postihu a představovala tak neakceptovatelný zásah do ústavně garantovaného práva obviněného na osobní svobodu.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a)˗ l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného M. V. byl učiněn závěr, že jeho dovolací argumentace ve skutečnosti nerespektuje věcné zaměření použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádného jiného z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí jeho dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Takto rozhodl za splnění podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 8. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu