ECLI:CZ:NS:2017:4.TZ.9.2017.1
sp. zn. 4 Tz 9/2017 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2017 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70 a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá .
Odůvodnění:
U Nejvyššího soudu byla podána ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. R. Tato stížnost pro porušení zákona napadá usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost státní zástupkyně proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2016 č. j. 6 T 64/2016-60, kterým byla trestní věc obviněného J. R. podle §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti konstatuje, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 10. 5. 2016 Okresnímu soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněného J. R. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se měl obviněný podle obžaloby dopustit tím že:
dne 20.9.2015 v době kolem 11:25 hodin v Č. B., po ulici L. ve směru jízdy od ulice M. k obci V. řídil osobní automobil tov. zn. Renault Kangoo, když byl z důvodu nepřipoutání pásem zastaven a kontrolován hlídkou PČR v prostoru ulice L. před domem a následně byl podroben policejní hlídkou testu přístrojem Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek a dále se podrobil dechové zkoušce ke zjištění alkoholu v dechu přístrojem Alcotest Dräger, přičemž kontrolou byla zjištěna látka cannabis,
když z následného odběru biologického materiálu (krev) byla zjištěna v krevním séru přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), kdy koncentrace této látky činila 30,1 ng/ml, když se jedná o návykovou látku uvedenou v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v důsledku které byla vyloučena způsobilost J. R. k řízení motorového vozidla, a současně mu bylo v 11:26 hodin naměřeno 0,25 promile alkoholu a v 11:32 hodin 0,00 promile alkoholu v dechu,
a takto jednal přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2013, č. j. 6 T 174/2013-30, který nabyl právní moci 5. 11. 2013, byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 2 let.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2016, č. j. 6 T 64/2016-60 byla tato trestní věc podle §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70 byla stížnost státní zástupkyně proti výše uvedenému usnesení zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná.
Důvodem tohoto rozhodnutí byly zásadní námitky obou soudů proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, návykové nemoci, který byl základním podkladem pro podání obžaloby.
Obviněný J. R. byl při řízení motorového vozidla zastaven hlídkou Policie ČR, které se jevil roztěkaný, byl u něho patrný třes rukou a následnou dechovou zkouškou byla u něho zjištěna hladina THC 30,1 ng/ml.
Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bylo konstatováno, že při použití tzv. analytického principu samotná přítomnost návykové látky prokazuje negativní ovlivnění schopnosti řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo. Míru ovlivnění návykovou látkou však nelze určit.
Naproti tomu znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, návykové nemoci, MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., aniž obviněného vyšetřoval, vycházel z teoretického předpokladu, že hladině 1 g/kg alkoholu, která je v soudní praxi obecně uznávána jako hranice vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla, odpovídá zhruba 10 ng/ml THC. Proto řidič ovlivněný THC v koncentraci 30,1 ng/ml v séru se nachází ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla.
Námitky obou soudů proti výše uvedenému znaleckému posudku lze shrnout tak, že
- výše jmenovaný znalec osobně nevyšetřil obviněného, což je nezbytnou podmínkou zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, proto lze takový posudek označit za nicotný,
- v zadání znaleckého posudku je znalci přímo ukládáno zpracovat znalecký posudek bez vyšetření obviněného,
- znalecký posudek mechanicky přepočítává hodnotu THC ve vztahu k alkoholu,
- postup policejního orgánu je nehospodárný a neúčelný, když je zbytečně přibírán soudní znalec z jiného kraje.
Ministr spravedlnosti má však za to, že výše citovaným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. R. v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 6, §188 odst. 1 písm. e) a §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejprve poukázal na znění jednotlivých ustanovení trestního řádu a dále i na ustanovení §109 tr. ř. podle kterého platí, že je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný.
K uvedeným námitkám obou soudů pak uvedl, že je nutno připustit nevhodnou formulaci při vymezení úkolů znalci, nejednalo se však o příkaz znalci neprovést vyšetření obviněného, jak to uvádí krajský soud. Policejní orgán doslovně uvedl: „Pokud je možno znalecký posudek podat bez osobního vyšetření, učiňte tak“. Policejní orgán neměl takto naznačovat znalci metodiku znaleckého zkoumání, nicméně z uvedené formulace je zřejmé, že tento postup dává znalci pouze k úvaze.
Naopak jsou to soudy obou stupňů, které nepřípustným způsobem zasahují do činnosti znalce, když mu ukládají provést vyšetření obviněného, tedy předepisují mu určitou metodiku znaleckého zkoumání. Zcela nepatřičné je pak označení znaleckého posudku jako nicotného. Pokud lze vůbec toto neobvyklé označení znaleckého posudku použít, pak by to přicházelo v úvahu pouze v případech zásadních formálně procesních pochybení, např. zpracování znaleckého posudku osobou, která není znalcem, nebo v oboru, pro který znalec není zapsán atd. Nelze však za nicotný označovat znalecký posudek jen z toho důvodu, že má soud výhrady vůči jeho závěrům nebo vůči postupu znalce při jeho zpracování.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že z trestního řádu ani z judikatury nevyplývá, že by soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl povinen vždy osobně vyšetřit posuzovanou osobu. Nezbytnost takového postupu závisí jednak na povaze otázek zadaných znalci, jednak na teoretických postulátech, ze kterých znalec vychází. Jestliže soudní znalec MUDr. Jiří Švarc, Ph.D. vychází z názoru (nikoliv ojedinělého), že hladinu jiné návykové látky než alkoholu, jejíž dosažení již vylučuje způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, lze stanovit jednotně pro všechny řidiče motorových vozidel podobně jako u alkoholu, pak je logicky zcela nadbytečné, aby posuzovanou osobu vyšetřoval.
Znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz. Jestliže má kritické výhrady vůči závěrům znaleckého posudku, má postupovat podle výše citovaného ustanovení §109 tr. ř., tj. požádat znalce o vysvětlení, a pokud by to nevedlo k výsledku, přibrat znalce jiného.
V předmětné trestní věci tak měl soud nejprve vyslechnout znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., a pokud by odůvodnění závěrů znaleckého posudku nepovažoval za přesvědčivé, měl vyžádat ve věci nový posudek, a to s ohledem na povahu věci zřejmě již znalecký posudek ústavu podle §110 odst. 1 tr. ř. Nebyl však zákonný důvod požadovat opatření nového znaleckého posudku od státního zástupce a vracet věc do stadia přípravného řízení, a to jen proto, že soud nesouhlasí s metodikou znaleckého zkoumání.
Zároveň je také třeba konstatovat, že soud v rámci rozhodnutí o vrácení věci k došetření hodnotil pouze znalecký posudek, tj. v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. provedl zcela izolované vyhodnocení jediného důkazu znaleckým posudkem, namísto toho, aby tento důkaz vyhodnotil komplexně spolu s ostatními ve věci opatřenými důkazy.
Ministr spravedlnosti proto v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70 byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. R. v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 6, §188 odst. 1 písm. e) a §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl ke konstatování, že stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně.
V prvé řadě je třeba uvést, že Nejvyšší soud prostudoval předložený spis Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 64/2016, přičemž zjistil, že skutečnosti vyplývající z jednotlivých soudních rozhodnutí a uváděné ve stížnosti pro porušení zákona odpovídají obsahu tohoto trestního spisu. Kromě toho ale byl nucen konstatovat, že předmětný trestní spis obsahuje i další dokumenty, z nichž jsou patrné i další okolnosti, ve stížnosti pro porušení zákona neuvedené.
Tak zejména se jedná o to, že věc obviněného J. R. byla státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích vrácena celkem dvakrát. Poprvé se tak stalo poté, co byl na jmenovaného podán u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 11. 11. 2015 návrh na potrestání pro stejný skutek, jako tomu bylo v později podané obžalobě, kvalifikovaný jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Okresní soud ale věc vrátil státnímu zástupci k došetření usnesením ze dne 18. 11. 2015 č. j. 6 T 216/2015-41 s tím, že ve věci je třeba objasnit skutkovou okolnost spočívající ve zjištění, zda obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. S odkazem na v té době nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Tdo 897/2015) konstatoval, že k vyslovení takového závěru je nedostačující pouhý znalecký posudek toxikologa (ve spisu založený), ale je k tomu potřeba i příslušný znalecký posudek z odvětví psychiatrie. Tento názor byl pak potvrzen i Krajským soudem v Českých Budějovicích, který usnesením ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. 4 To 777/2015 zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státní zástupkyně, proti výše uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně.
V tomto smyslu bylo pak státní zástupkyní dne 21. 1. 2016 podle §179f odst. 2 písm. c) tr. ř. uloženo (č. l. 43-44 spisu), aby trestní věc byla předložena příslušnému policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání, a to po doplnění úkonů spočívajících v přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by měl zodpovědět, zda podezřelý byl v době činu ovlivněn návykovou látkou a pokud ano, určit míru jeho ovlivnění ve vztahu ke schopnosti ovládat a řídit motorové vozidlo. Tedy zda se nacházel ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Policejní orgán skutečně postupoval podle tohoto pokynu státní zástupkyně a následně (dne 3. 2. 2016) přibral znalce k podání znaleckého posudku z oboru psychiatrie (správně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) a to MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., zapsaného v seznamu znalců u Městského soudu v Praze. Tomu pak bylo uloženo, aby podle výsledků vyšetření (řidiče J. R.) stanovil míru ovlivnění jeho osoby ve vztahu k schopnosti ovládat a řídit motorové vozidlo a zda se tak nacházel ve stavu vylučujícím jeho způsobilost vykonávat uvedenou činnost. Současně policejní orgán poznamenal, že pokud je možno znalecký posudek podat bez osobního vyšetření, může tak znalec učinit. Znalec MUDr. Švarc, Ph.D. tak skutečně učinil a vypracoval k otázce stupně ovlivnění J. R. v době jízdy drogou THC znalecký posudek se závěry, jak vyplývají shora, bez toho, že by jmenovaného osobně vyšetřil. Teprve poté, dne 22. 3. 2016, bylo policejním orgánem vydáno usnesení, jímž podle §160 odst. 1 tr. ř. bylo zahájeno trestní stíhání J. R. pro předmětný skutek, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
K tomu je na tomto místě nezbytné uvést, že v době, kdy bylo policejním orgánem vydáno opatření o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nacházel se J. R. již v postavení obviněného, jelikož podle §314b odst. 1 věta druhá tr. ř. se trestní stíhání zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. K doručení návrhu na potrestání ve věci J. R. k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích došlo dne 11. 11. 2015. Od tohoto momentu tak bylo třeba s jeho osobou zacházet jako s obviněným a to i když věc byla soudem vrácena státnímu zástupci k došetření. Se zahájením trestního stíhání proti jmenovanému navíc počítala i státní zástupkyně ve svém výše zmíněném pokynu z 21. 1. 2016. Proto měl být obviněný, resp. jeho obhájkyně (viz plná moc na č. l. 10 spisu) policejním orgánem vyrozuměna o přibrání znalce MUDr. Švarce, Ph.D. (§105 odst. 1 věta čtvrtá tr. ř.), což se evidentně nestalo (viz obsah spisu a vyjádření obhájkyně JUDr. Homolkové ze dne 25. 5. 2017 a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2017 vyžádané Nejvyšším soudem), čímž došlo k procesnímu pochybení v neprospěch obviněného.
K námitkám obsaženým v podané stížnosti pro porušení zákona je pak třeba uvést následující.
Nejvyšší soud se danou problematikou v minulosti již vícekrát zabýval a nelze než zopakovat, že ani v tomto případě není možné dovodit závěr, že by k vyslovení viny pachatele přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku postačovalo skutkové zjištění, jež by bylo založeno na pouhém prokázání jeho ovlivnění daným typem drogy v rozsahu tzv. limitního množství, jak jej vymezil posudek vypracovaný znalcem MUDr. Švarcem, Ph.D.
Na řadě rozhodnutí (např. usnesení ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 8 Tdo 358/2015, ze dne 5. 8. 2015 sp. zn. 3 Tdo 897/2015, ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 6 Tdo 1019/2015, či ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 6 Tz 10/2017), která Nejvyšší soud v souvislosti s posuzováním správnosti aplikace §274 odst. 1 tr. zákoníku u řidičů, jež vozidla řídili pod vlivem různých návykových látek (nikoli alkoholu), lze demonstrovat, že se jeho přístup k řešení této otázky nezměnil, a že nadále setrvává na právním názoru, který vyslovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr. Při vědomí toho, že aplikační praxe soudů, v důsledku znalosti odborných závěrů vyslovených v předmětném znaleckém posudku, který v podstatě vychází z přístupů obsažených ve znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice z 8. 12. 2014, není jednotná, věnuje Nejvyšší soud uvedené otázce nadále svoji pozornost, což se projevuje i snahou o opatření dalších odborných podkladů, které by umožnily další argumentační potvrzení dosud vysloveného závěru, případně racionální zdůvodnění jeho změny.
Lze konstatovat, že na podkladě dosud projevené aktivity (materiály opatřované pod sp. zn. Etn 4/2016) nezjistil Nejvyšší soud důvod k tomu, aby své stanovisko k dané otázce změnil. Odborné závěry, o které se znalec v projednávané věci opírá, jsou v podstatě totožné s těmi, které jsou uvedeny v již zmíněném znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, ale tyto přístupy nejsou doposud jednotně nebo alespoň většinově sdíleny ostatní odbornou lékařskou komunitou. Vyjádření poradního sboru Ministerstva spravedlnosti pro psychiatrii a sexuologii ze dne 1. 3. 2017 tomuto posudku vytknulo vnitřní rozpornost a poukázalo na fakt, že „ [u] působení nealkoholových látek je efekt detekované hladiny návykových látek mnohem variabilnější a hůře predikovatelný než u alkoholu. Je to způsobeno fenoménem nárůstu tolerance (tj. zvyšováním dávek, které toxikoman snese a při závislosti i potřebuje) a jednak většími individuálními rozdíly v působení návykové látky (např. Metamfetamin působí jinak při první dávce a jinak při pravidelném užívání)“. Odlišnost linek vyprchávání účinků alkoholu (linka přibližně lineární s poměrně malými individuálními rozdíly) a nealkoholových návykových látek (křivka přibližně exponenciální s velkými rozdíly), společně s dalšími uvedenými skutečnostmi, vedla autory tohoto vyjádření ke sdělení, že „[z] odborného hlediska se nejeví jako správné stanovení jednotné hranice množství nealkoholové návykové látky, při jejímž dosažení v organizmu řidiče by se bez dalšího mělo předpokládat, že řidič je ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla“.
Nejednoznačnost interpretace zjištěného množství drogy v séru pro závěr o vyloučení způsobilosti k řízení motorového vozidla (a tím existence zákonného znaku stavu vylučujícího způsobilost k vykonávání činností, při kterých by daný jedinec mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku) plyne i z vyjádření 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ze dne 13. 10. 2016 (např. sdělení, že „u chronických uživatelů jsou časté hladiny THC v krvi přesto, že aktuálně neužili žádnou dávku konopných produktů. Tyto hladiny jsou často přesahující 10 ng/ml, ovlivnění psychomotorických funkcí je pak otázkou. Vzhledem k významné toleranci lze předpokládat u takových uživatelů při těchto relativně nízkých hodnotách zcela minimální vliv na psychomotorické a rozpoznávající schopnosti.“ ) či z vyjádření Ústřední vojenské nemocnice Praha ze dne 29. 8. 2016, v němž jeho zpracovatelé zmínili, že „u nealkoholových psychoaktivních návykových látek… je reakce na požitou dávku mnohem variabilnější než u alkoholu“ , přičemž na rozdíl od alkoholu tato vysoká míra variability účinků způsobuje, že „nelze predikovat hladinu, která by byla stanovena jako referenční mez“.
Uvedené citace vedly a stále vedou Nejvyšší soud k závěru, že dosud nenastaly podmínky ke změně přístupu orgánů činných v trestním řízení k otázce posuzování podmínek nezbytných důkazních prostředků, resp. okruhu důkazů potřebných k učinění závěru, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím bezpečné provádění této činnosti. Taková změna by mohla nastat tehdy, pokud by v důsledku nových odborných poznatků bylo možno učinit právní závěr, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, a to i bez důkazu v podobě odborného zjištění znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. K tomu ale dosud nedošlo. Stávajícího potřebného stavu ovšem nelze dosáhnout ani tím, k čemu došlo v projednávané věci obviněného J. R. Tedy tím, že přibraný znalec pod hlavičkou znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve své podstatě postupuje stejným způsobem, jako to bylo učiněno v posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, tedy určením minimálního množství konkrétní drogy k dosažení stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla a jejím pouhým porovnáním s hladinou, která byla zjištěna u dotyčného pachatele (řidiče). Je evidentní, že se tak jednalo o zjevný pokus orgánů činných v přípravném řízení buď docílit akceptaci takového postupu při prokazování stupně ovlivnění konkrétního řidiče nealkoholovou návykovou látkou soudem anebo přenést v tomto smyslu důkazní břemeno na soudní orgán. Obojí takovou snahu akceptovat ale není možné.
Podle Nejvyššího soudu tak soud prvního stupně nepochybil, stejně tak i jeho nadřízený soud, pokud shodně trvaly na tom, že pro postavení obviněného před soud a případné rozhodnutí o tom, zda se obviněný dopustil žalovaného jednání ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla a naplnil tento zákonem vyžadovaný znak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, potřebují odborný závěr znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který ale musí být proveden standardní metodou, tj. po předchozím odborném vyšetření obviněného znalcem.
Tím je zároveň poskytnuta odpověď na další námitku obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona a to, zda byl opodstatněný postup soudu prvního stupně spočívající ve vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, potažmo postup nadřízeného krajského soudu, který zamítl jako nedůvodnou stížnost státní zástupkyně proti tomuto rozhodnutí.
Podle Nejvyššího soudu v případě, kdy o vlastní důvodnosti započetí soudního stadia řízení vznikají důvodné pochybnosti proto, že nelze určit, zda žalovaný skutek je činem soudně trestným, tedy v situaci, kdy na základě opatřených důkazů není možno učinit závěr o naplnění zákonného znaku trestného činu, nelze dotyčnou osobu bez dalšího postavit důvodně před soud.
Ve věci je sice podpůrně argumentováno dalšími zjištěními, zejména úředním záznamem o kontrole řidiče, avšak z jeho obsahu nevyplývá, že by způsob jeho jízdy byl něčím neobvyklý, nápadný, apod. Pouze se v něm uvádí, že řidič nebyl připoután, a při kontrole prohlásil, že u sebe nemá řidičský ani občanský průkaz. Dále, že byl roztěkaný a třásly se mu ruce. Tyto posledně uvedené projevy lze též hodnotit jako důsledek uvědomění si obviněného, že řídil v situaci, kdy řídit nesměl. Ale ani tyto ostatní podpůrné důkazy nejsou dostatečné pro prokázání naplnění zákonného znaku trestného činu (stavu vylučujícího způsobilost). V případě, že vlastní důvodnost postavení obviněného před soud je závažně zpochybněna, resp. není náležitě doložena, nelze důkazní břemeno přenášet na soud, neboť ten by měl plnit i tu roli, aby zabránil negativní stigmatizaci jedince, jež je s tvrzením o spáchání trestného činu a přijetím tohoto tvrzení soudem spojena.
I z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zamítnutím stížnosti státní zástupkyně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, nedošlo k porušení ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předchozím ani k porušení ustanovení §2 odst. 6, §188 odst. 1 písm. e) a §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného J. R. S ohledem na toto konstatování Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněného, zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neveřejném zasedání (viz §274 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu