ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.897.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 897/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 88/2014, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014 , byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 16. 2. 2014 v době kolem 23.50 hodin v Č. B., po ulici O. ve směru k ulici P. a J. Š. B. řídil osobní automobil tov. zn. Audi, když při silniční kontrole v prostoru před domem v ulici J. Š. B. byl podroben policejní hlídkou testu přístrojem Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek, přičemž kontrolou byla zajištěna látka amfetamin, přičemž z následného odběru biologického materiálu (krev a moč) byla zjištěna v krevním séru přítomnost methamfetaminu v koncentraci 397 ng/ml a amfetaminu, když se jedná o návykové látky uvedené v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v důsledku které byla vyloučena způsobilost P. D. k řízení motorového vozidla “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 (dvou) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014, podal obviněný P. D. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014 , a to tak, že k odvolání obviněného napadený rozsudek nalézacího soudu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a s použitím §222 odst. 2 tr. ř. věc obviněného P. D., pro předmětný skutek postoupil Magistrátu města České Budějovice s tím, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Krajský soud v odůvodnění svého usnesení odkázal na odvolání obviněného, se kterým se plně ztotožnil, přičemž uvedl, že závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, jakož i soudního lékařství, svědčí jednoznačně ve prospěch obviněného. Podle závěru odvolacího soudu nebylo prokázáno, že by se obviněný dopustil řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, aby jeho jednání mohlo být posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Dle krajského soudu nelze ani reálně předpokládat, že by dalším dokazováním byly zjištěny skutečnosti, jimiž by mohlo být prokázáno, že obviněný byl v kritické době natolik ovlivněn omamnými prostředky, aby bylo možno dojít k závěru, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného (sp. zn. 1 NZO 5031/2015, č. l. 76-79) , a to z důvodu uvedených v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s uvedeným postupem odvolacího soudu nelze souhlasit a napadené rozhodnutí je přinejmenším předčasné. K posouzení stavu obviněného v době řízení motorového vozidla byly v průběhu trestního řízení vypracovány dva znalecké posudky. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, učinil závěr, že nález metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru obviněného potvrzuje negativní ovlivnění schopnosti obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru. Míru ovlivnění návykovou látkou v době odběru krve však pouze na základě stanovené koncentrace metamfetaminu nelze určit. K posledně naznačené otázce se vyjádřil znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, se stanoviskem, že není stanovena hranice hladiny metamfetaminu v krvi, která by vylučovala způsobilost k bezpečnému ovládání motorového vozidla, a proto lze pouze připustit, že obviněný byl pod negativním vlivem metamfetaminu, avšak nelze dovozovat, že by tento negativní vliv podstatným způsobem či zcela znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla. Z výpovědí členů policejní hlídky nevyplývá, že by na obviněném byly patrny zjevné známky požití omamných prostředků, nebo by tomu svědčil způsob jeho jízdy. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 449/2010) však tuto otázku jednoznačně řeší se závěrem, že v případech, kdy nelze stanovit druh, množství a míru ovlivnění návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jiným způsobem, se zpravidla nebude možno obejít bez odborného vyjádření, či přibrání znalce z odvětví toxikologie, aby podle výsledků odběru krve, popř. moči, byl stanoven druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele potom znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie určí, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že již orgány činné v přípravném řízení a následně pak ani soudy obou stupňů nerespektovaly výše uvedené požadavky na zjištění skutkového stavu, neboť opomenuly přibrat, k posouzení otázky způsobilosti obviněného řídit motorové vozidlo v důsledku požitých omamných prostředků, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Současně je nezbytné zdůraznit, že krajský soud zcela opomenul vyhodnotit skutečnost, že v krevním séru obviněného byla zjištěna přítomnost metamfetaminu v koncentraci 397 ng/ml, což je množství natolik vysoké, že z něj lze důvodně usuzovat na vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo. V soudní praxi dochází přitom k odsouzení obviněných pro přečin podle §274 odst. 1 tr. zákoníku i při podstatně nižší koncentraci této látky.
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na závěry znaleckého posudku v jiné trestní věci (znalecký posudek ze dne 8. 12. 2014 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014), kde byl přijat závěr, že konkrétní hranice metamfetaminu v séru (krvi), při níž není průměrná osoba schopna bezpečně řídit motorové vozidlo, respektive je zcela vyloučena její způsobilost k řízení motorového vozidla, je hladina 200 ng/ml, a to z toho důvodu, že psychomotorické a kognitivní schopnosti většiny osob se sérovou hladinou metamfetaminu vyšší než 200 ng/ml jsou narušeny nekritičností, roztěkaností, neklidem, nervozitou, podrážděností, agresivitou apod. Řízení motorového vozidla takovou osobou je rizikové, bez zábran, neodpovídající vysokou rychlostí, přeceněním vlastních schopností a vrší se chyby řízení. Ve znaleckém posudku je vysvětleno, že sérová hladina metamfetaminu vyšší než 200 ng/ml je arbitrárně stanovená hranice, stejně jako hranice 1 promile alkoholu v séru a platí obecně pro průměrnou osobu. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že přestože nelze tyto závěry aplikovat na projednávanou věc, mohou sloužit jako podklad pro směry dalšího dokazování.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému P. D., kterému byl doručen dne 5. 6. 2015. Obviněný následně prostřednictvím svého advokáta zaslal vyjádření, v rámci něhož uvedl, že dovolání nejvyššího státního zástupce považuje za nedůvodné a plně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ;
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ;
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu , o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší státní zástupce namítl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je přinejmenším předčasné, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku důvodnou, a plně se ztotožňuje s argumentací nejvyššího státního zástupce tak, jak byla vznesena v rámci podaného dovolání.
Dle skutkových zjištění byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou podroben testu přístrojem Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek, přičemž byla zjištěna látka amfetamin a z následného odběru biologického materiálu (krev a moč) byla v krevním séru zjištěna přítomnost metamfetaminu a amfetaminu, kdy koncentrace metamfetaminu byla stanovena na 397 ng/ml. Jeho jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to metamfetaminu a amfetaminu, kteréžto jsou zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách.
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byly vypracovány dva znalecké posudky. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 12-15) Ing. Josefa Gottwalda konstatoval, že nález metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru obviněného potvrzuje negativní ovlivnění jeho schopností bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru. Znalec dále uvedl, že míru ovlivnění návykovou látkou v době deliktu pouze na základě stanovené koncentrace metamfetaminu nelze určit. Druhý znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeňka Šenkýře byl vypracován k žádosti obhajoby (č. l. 36-39). Znalec se v rámci tohoto posudku vyjádřil k předmětné otázce v tom smyslu, že není stanovena hranice hladiny metamfetaminu v krvi, která by vylučovala způsobilost k bezpečnému ovládání motorového vozidla, tedy lze připustit, že obviněný byl při řízení motorového vozidla pod negativním vlivem metamfetaminu, nicméně nelze dovozovat, že tento negativní vliv podstatným způsobem či zcela znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla. Odvolací soud zhodnotil závěry předmětných znaleckých posudků v rámci provedeného dokazování a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by se obviněný žalovaného skutku dopustil ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, resp. že tento znak skutkové podstaty nebyl prokázán. Tímto však zcela opomenul ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Teprve na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2011).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je tedy zřejmé, že pro stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který učiní závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie tak de facto slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Rozhodně nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci, aby soudy pro závěr o tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou ovlivněn, vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, případně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, či z výpovědí svědků, kteří jeho chování sledovali. Potřeba zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie je v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi, které byly při jejím projednávání zjištěny. Z posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie se podává, že koncentrace metamfetaminu byla u obviněného zjištěna ve výši 397 ng/ml, což je množství natolik vysoké, že lze důvodně usuzovat, že způsobilost obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo byla vyloučena. Znalec dále uvedl, že metamfetamin má silné stimulační účinky na centrální nervovou soustavu, kdy v souvislosti s řízením motorových vozidel jsou v rámci epidemiologických studií pozorovány jevy jako je agresivní jízda, vysoká rychlost, snížené soustředění na jízdu, kličkování, přejíždění čar, riskantní jízda a přeceňování vlastních schopností. Po odeznění akutních účinků se pak dostavuje deprese, dramatický pokles výkonu, útlum, únava a spavost. Nebezpečí, které tedy řízení motorového vozidla pod vlivem metamfetaminu představuje, je značně vysoké.
Nejvyšší soud se ztotožňuje i s úvahami nejvyššího státního zástupce stran toho, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovouto látkou, je v obecné rovině možno užít jako podklad pro úvahy stran dalšího dokazování.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího soudu jednání obviněného nesprávným, resp. předčasným, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní odpovědnosti obviněného, resp. který je sto zodpovědět, zda a jak byl obviněný ovlivněn návykovou látkou. Soudy tedy dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, zrušil. Zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014, neboť i tento je zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Českých Budějovicích nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo podle §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání přestupku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu